Ještě dodám - i kdyby se narodilo čistě bílé štěně landseera v PP vrhu, průkaz původu dostane, ale bude označen jako nestandard. Je to stejné jako u bílých boxerů a obecně u štěňat zbarvených jinak, než připouští standard.
Pěkná pakáž, co?
To vám kecali - landseer čistě bílý není přípustný - standard na www.cmku.cz -
BARVA: Základní barva srsti je jasně bílá s černými plotnami rozmístěnými na trupu a zádi. Krk, hruď, břicho, přední nohy od loktů dolů, zadní nohy od kolen dolů a ocas musí být bílé. Hlava je černá. Za žádoucí znak, který by se měl upevňovat chovem se považuje bílá oblast tlamy s bílou, symetrickou, nepříliš širokou lysinou, která dělí masku na dvě půlky. Stříkání v bílém podkladu, které se dosud vyskytuje, není vadou, ale je třeba je chovem omezovat.
To je mi moc líto. Hodně sil.
To je zajímavé. Vaši rodiče jsou zhruba moje generace. Moje mamka se narodila těsně po druhé světové válce, otec těsně před ní. A moje děti 1986 a 1990.
I já jsem zažila nedělní chození do kostela, tedy to “strojení”. Načinčanou babičku, což znamenalo tmavé šaty, nažehlenou bílou zástěru na doma… dědeček oblek…
Věci, které mi z foglarovek nebyly jasné, dokázali naši vysvětlit, věděli a znali. Stejně tak jsem já vysvětlovala svým dětem. Už jsem psala, že na Rychlých šípech jsem se naučila v první třídě číst. Pomocí těch bublin a jednoduchého textu to šlo samo a čtení mě začalo bavit. Foglarovky, knihy, přišly na řadu později, o rok, dva, stejně jako mayovky.
Pořád je to množení bez PP a ty pohnutky, které uvádíte, mohou být leckdy pravda, ale jsou to vlastně hlouposti a jako důvod přivedení na svět dalších x zvířat v podstatě směšné.
Nejlepší je nereagovat. Anonymy se to tu hemží, člověk ztratí přehled, který je který aspoň podle IP adresy, a když je někomu zatěžko vystupovat zde pod nickem, tak mi nestojí za pozornost.
Jako že v deseti letech je brzy? Já si myslím a mohu pptvrdit z vlastní zkušenosti, že foglarovky jsou pro děti tak od 7 - 8 let do cca 12 - 13 let. Četla jsem je v tom věku já i sestra, i mé děti.
Taky tak. A proto bych ani nikdy potkana nemohla mít jako mazlíčka.
A jak budete vědět, že nejdete do křížence?
Sarah, že se ifaunou ještě zabýváte. Není to zbytečné? Nic nezměníte, akorát se rozčílíte.
Lidi jsou pitomí, stejně bezhlavě si pořídí nevhodné plemeno, je tak krásné….a pak je sežere. Někdy to může být větší motiv, než peníze.
Nějak nerozumím - tohle je důvod k množení bez PP?
A dělá to proč? Z lásky k plemenu? Ne! Pro prachy. Protože je příjemné, že si psi na sebe takto aspoň něco vydělají - podle intenzity krytí, klidně každé hárání, když je to bez PP, tak to nikdo nehlídá a neuhlídá, i kdyby chtěl.
Proč by kdo množil, kdyby na tom finančně neprofitoval, nebo dokonce tratil?
Fajn, neuchovním, protože poměry v klubu, protože byrokracie, kterou nejsem ochotna podstoupit, a další výmluvy množitelů psů bez PP. Pořád ale nevím, PROČ množí, když nemohou nijak ovlivnit úroveň chovu, tedy jedinců. Jediné vysvětlení je, že na tom vydělají. I přes mnohdy náročnost odchovu, zničený byt a zplundrovanou zahradu. Jinak mi to nedává smysl.
No tak asi jo, máte pravdu, asi se to koncem osmdesátek začalo rozvolňovat. To už jsem nebyla ve škole, natož na základce, a nesledovala to. A když pak chodily do školy mé děti, bylo všechno jinak a Foglar patřil do povinné četby.
Podle mě to bylo “horký” dost, když mezi lety 1971 až 1989 vyšly Rychlé šípy pouze párkrát, z toho jednou v Mnichově v tehdejší NSR, jinak Sokol Silůvky, MNV Hradec Králové, což byly asi lokální záležitosti.
A zmínit se ve škole o čtení jakékoliv foglarovky nebylo vůbec dobré.
Bohužel, spousta chovatelů s PP dělá jen povinná vyšetření. To bych množitelům bez PP nevyčítala. Když někdo množí bez PP, tak proč by dělal vůbec nějaká vyšetření? To nedává smysl - množení bez PP rovná se za co nejmenší náklady mít co největší zisk pokud možno bez práce.
Opravdu? To mě dost překvapuje, protože co vím, byl Foglar na indexu až do konce socialismu.
U nás kupoval sešity “Rychlé šípy” otec, jsou z 1969 a 1970, kdy ještě plně nenastoupila normalizace. Ty starší, vycházející po válce, které měl jako kluk, někde pozbyl. A ty zmíněné sešity, značně “očtené”, opotřebované, později sešil můj exmanžel do jedné knihy.
Pamětník jsem, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by mohl být Milouš Jakeš v nebi. Doufám, že tam není!