Zoborožec havraní

Bucorvus abyssinicus

Zoborožec havraní

Bucorvus abyssinicus

Popis

Tento elegantní pták patří mezi dva druhy zemních zoborožců. Opeření je černé, kromě bílých primárních letek, které jsou někdy vidět i při složených křídlech. Zoborožec havraní má dutý zepředu otevřený hřeben (přilbici). Výrazný je také nafouknutelný lalok v krční oblasti. Zoborožec havraní má silně vyvinuté oční řasy, jež slouží k ochraně očí před prachem a sluncem. Nejde však o řasy v pravém slova smyslu, jedná se o modifikované peří. Vysoké holé nohy jsou černé se silnými pařáty sloužícími k vyhrabávání potravy.

Pohlavní dimorfizmus je zřetelný - samci mají lalok červený se sytě modrou kolem očí a v krční oblasti. Šupina u kořene horní části zobáku má žlutohnědé odstíny. Samice má celý vak i oblast kolem očí modrou, šupinu na zobáku růžovou a je celkově drobnější.

Výskyt

Zoborožec havraní se vyskytuje v subsaharské Africe severně od rovníku po celé délce kontinentu. Druhové pojmenování tohoto ptáka odkazuje na Habeš (Abyssinia), starší název Etiopie. Jeho stavy v přírodě se snižují z důvodu rozšiřování lidských aglomerací a změny životního prostředí. Zatím není přímo ohrožen vyhynutím, jeho populace však není stabilní. Dokonce i v zoo bývá, na rozdíl od zoborožce kaferského, zřídka k vidění (u nás Zoo Lešná ve fázi příprav).

Způsob života

Zoborožec havraní se vyskytuje v párech, trojicích nebo čtveřicích (pokud jsou přítomni juvenilní jedinci). Společně obhajují teritorium až o 100 km². Většinu dne stráví procházením savany a vyhledáváním potravy, která se skládá především z hmyzu, drobných hlodavců a plazů. Nepohrdne ani různými semeny a plody. Ty jsou však v jeho jídelníčků zastoupeny minoritně. Preferují pohyb po zemi před letem, který používají pouze pokud jsou vyrušeni nebo musí překonat husté porosty. Dokonce i v případě nebezpečí často upřednostňují běh. Obývají savany, okraje lesů i skalnatá pole.

Rozmnožování

Hnízdění je inicializováno tokáním samce, které provází klapání zobáku a krmení samice. Po nalezení vhodného místa (často jsou využívána kontinuálně stejná), začne samec připravovat hnízdo. K zahnízdění zoborožci havraní používají převážně dutiny velkých stromů (baobab, palmy). Jako alternativu však také mohou používat dutin ve skalách či opuštěné nory. Dutinu samec opatří vystýlkou ze suchých listů a samice na ni snáší většinou dvě vejce. Inkubace začíná hned po snesení prvního vajíčka a mláďata se tak líhnou postupně. Samice se před ani v průběhu zasednutí nezazdívá.

Stejně jako u zoborožce kaferského většinou starší a větší mládě omezuje při krmení svého sourozence a ten nakonec umírá na vyhladovění. Samice sedí na snůšce sama a mládě zahřívá 21 až 33 dnů. Avšak již týden po vylíhnutí ptáčat začíná hnízdo častěji opouštět. Přeživší mládě zůstává v hnízdě tři měsíce dokud není plně opeřeno. I nadále pak zůstává s rodiči do dosažení dospělosti, která nastává kolem čtvrtého roku života.

Kulturní kontexty

Stejně jako příbuzný druh (zoborožec kaferský) se používá jako součást domorodé medicíny (tzv. muti). Lovci některých kmenů užívají vypreparovanou hlavu tohoto zoborožce při lovu. Připevní si ji na hlavu a plíží se travou ke své kořisti. Ta se pak domnívá, že jde pouze o procházejícího zoborožce.

Místní obyvatelé často pronásledují tyto ptáky pokud je vidí na zemi, protože věří, že vidět je jinak než v letu, přináší neštěstí.

Názvy ve světě