Aratinga červenolící

Aratinga erythrogenys

Aratinga červenolící

Aratinga erythrogenys

Popis

Samec je celkově zelený, na spodině bledší a spíše žlutější, temeno, uzdička a přední líce jsou červené. Ohbí křídla, okraj křídla, spodní krovky křídelní a holenní peří má červené, ostatní spodní krovky křídelní olivově žluté. Spodní strana ocasu a letek je špinavě žlutá, nahé okruží oka krémově bílé, zobák rohový, duhovka žlutá, běhák šedý.

Samice je stejně zbarvena jako samec.

Mláďata mají celou hlavu zelenou bez červených skvrn, holenní peří zelené, okraj křídla zelenavě žlutý s několika červenými péry, ohbí křídla a spodní krovky křídelní červené. Zbarvení není však tak rozsáhlé a intenzivní jako u dospělých ptáků.

Rozšíření

Aratinga červenolící obývá západní Ekvádor a severozápadní Peru, jižně po Lamabayeque.

Život v přírodě

Aratinga červenolící byl v dřívější době vědecky pojmenován Conurus rubrolarvatus.
Jeho biotopem jsou suché tropické zóny a proto se v lesích nenachází. Ve své vlasti byl pozorován v nadmořské výšce až 2500 m. Hnízdí nejen v dutinách stromů ale i v příkrých svazích mořského pobřeží. Jsou to velmi pěkní a statní ptáci. Výborně létají a jejich hlas je značně pronikavý.

Krmení

Většina chovatelů jim předkládá směs semen pro papoušky nebo jednotlivě - slunečnici, lesknici, semenec, rýži, kukuřici, ptačinec žabinec, smetánku lékařskou, mladé výhonky ovocných stromů, jablko a mrkev. Pokud neberou vaječné míchanice, podáváme jim piškoty (i s medem), suchary nebo jiné bílé pečivo, které máčíme v čaji. Rády mají jeřabiny, nedozrálé klasy obilí a slunečnici a kukuřici v nedozrálém stavu.

Názvy ve světě