Turako lesklohlavý - purpurový

Tauraco porphyreolophus

Turako lesklohlavý - purpurový

Tauraco porphyreolophus

Turako lesklohlavý byl popsán v roce 1831 panem Durbanem. Některými autory je řazen do rodu Musophaga nebo Corythaix, jiní mu zase vyčleňují samostatný rod Gallirex. V rodě Gallirex ho pak můžeme nalézt pod názvem G.porphyreolophus nebo G.chlorochlamys. Jsou popisovány celkem 2 poddruhy.

Popis

Nezaměnitelný díky tmavě modré chocholce s purpurovým leskem. modré barvě (složených) křídel a ocasu, bledě-okrové hrudi a černému zobáku.

Pohlaví jsou zbarvena stejně.

Volání je dlouhý sled zvuků, začínajících tiše a vzrůstající do stupňujícího se "kerkerkerkerker-kok-kok-kok-kok-kok-kok....", poslední zvuk je opakován přibližně 20x, poté se utiší. Také vydává "neuspořádané" sekvence "kokokok"..

Prostředí

Turako lesklohlavý obývá pobřežní lesy, "Riparian"lesy v transvaalské nížině v dobře zalesněných údolích.

Vyskytuje se ve státech Burundi, Keňa, Malawi, Mozambik, Rwanda, Jihoafrická r., Svazijsko, Tanzánie, Uganda, Zambie, Zimbabwe.

Vztahy s jinými druhy

V přírodě si může pravděpodobně konkurovat s turakem přílbovým (Tauraco corythaix), ikdyž obvykle nejsou nacházeni na stejném území. Je to částečně díky rozdílným nárokům na biotop, ale ty nejsou tak výrazné, a příležitostně se můžou vyskytovat i ve stejném prostředí.Turako lesklohlavý je také ekologicky oddělen od spáráků, avšak i s nimi může přijít do styku, především v zóně "riparian" (rozhraní podél břehů vod). Zde byli pozorováni při společném krmení, ale k žádným interakcím mezi nimi nedocházelo.

Potrava

Jako ostatní turakové je turako purpurový plodožravý, ale příležitostně požírá i bezobratlé. Byl pozorován při pojídání plodů následujících rostlin: Ekebergia capensis, drmek Vitex payos, hřebíčkovec Syzygium cordatum, tomel Diospyros mespiliformis a Diospyros licioides, Maesa lanceolata, škumpa Rhus quenzii, Crocoxylon transvaalense, Duranta repens a jiné duranty, Feretia aeruginescens, Pseudocadia zambesiaca, olivovník Olea capensis, břestovec Celtis africana, kulčiba Strychnos potatorum, Mimusops zeyheri, Mimusops caffra, jujuba Ziziphus mucronata, Rhoicissus revolii, Antidesma venosum, Chaetacme aristata, Cassine transvaalensis a fíkovníky Ficus sycomorus, F.ingens, F.capensis, F.burkei a F.rhodesiaca.

Většinu potravy sbírá přímo na stromech, a nebyl nikdy pozorován při požírání spadlých plodů ze země. Malé plody polyká celé, větší ovoce ukusuje.

Hnízdění

Vejce jsou bílá, hladká a zakulacená. Průměrná velikost (měření 14-ti vajec) je 38,7 x 34,6 mm, s extrémy 42,9 x 37 mm a 37 x 33,6 mm. Tři vejce ve snůšce vážila 26, 27 a 23 gramů, což činilo přibližně 9% váhy samice. Dle pozorování jsou vejce nejčastěji snášena odpoledne.

Inkubace je střídavě zajišťována oběma rodiči. Při hnízdění v lidské péči byli často na hnízdě oba rodiče najednou. Inkubace u tohoto páru trvala 22 až 23 dní. Po vylíhnutí rodiče sežrali skořápky vajec, a části skořápek dokonce požírají ikdyž není mládě z vejce ještě zcela venku.

Vylíhnutá mláďata se podobají mláďatům turaka přílbového. Kůže je růžová a mládě je pokryto hustým šedo-hnědým prachovým peřím. Zobák je růžový s hnědou špičkou, a oči, po vylíhnutí plně otevřené, jsou tmavě hnědé ohraničené šedavou holou kůží.

První týden jsou krmena téměř nepřetržitě, a poté se častost snižuje. Rodiče jim potravu vyvrhují, a mohou vyvrhnout překvapivě velké kusy natrávené potravy. Po krmení se mládě nakloní kloakou směrem k rodiče. Rodič se pak zobákem dotýká kloaky mláděte, což zřejmě podporuje mládě ve vyprazdňování. Výkaly mláďat nejsou zapouzdřeny, ale jsou polykány rodiči.

Mláďata u páru v liské péči byla velice aktivní, a ve věku tří týdnů se již pohybovala po stromě v okolí hnízda. První let mláděte byl pozorován vě veku 38 dní.

Názvy ve světě