Turako hartlaubův - plodožravý

Tauraco hartlaubi

Turako hartlaubův - plodožravý

Tauraco hartlaubi

Turako hartlaubův byl popsán v roce 1884 Fischerem a Reichenowem. První popsaný jedinec pocházel z hory Meru v severní Tanzánii. Druh samotný je monotypický a žádné poddruhy nevytváří. Starší, a stále používaný, český název turako plodožravý považuji za naprosto hloupý. Vždyť který z 23 druhů turaků není plodožravý?

Popis

Délka těla činí 40-44 cm, váha 195-275 gramů. Jedná se o tmavě lesklý, zelený druh turaka s výraznými červenými primárními letkami, zvláště viditelnými v letu. Chocholka je zakulacená, hustá a spolu s týlem je modro-černá. Brada, líce, krk, pláštík, hrdlo, a hruď jsou tmavě zelené. Kostřec, složená křídla a ocas jsou tmavě fialovo-modré. Peří na nahou a na břiše je mdle černavé se zeleným nádechem. Hlavní bílá skvrna před okem je oddělena od bílé linky ,sahající od koutků tlamy po "ušní krovky", černou uzdičkovou skvrnou a úzkou černou linkou pod okem. Kůže okolo očí a holá kůže za okem je červená. Mladí ptáci jsou podobní dospělým ale jsou matnější a mají méně červené primární letky.

Rozšíření

Východoafrický endemit s centrem výskytu okolo Keňských vrchovin, rozšíření dále sahá do severní Tanzanie v blízkosti obcí Loliodo a Longido. Vyskytuje se na horách Meru a Kilimand žáro a pohoří Západní Usambara. Vyskytuje se také v Ugandě, především na hoře Elgon, Moroto a Morongole.

Prostředí

Stálezelený horský les mezi 1400 m.n.m. a 3250 m.n.m., také ale v dobře zalesněných parcích a zahradách okolo Nairobi a dalších velkých Keňských měst.

Chování

Běžně se turako plodožravý pohybuje v párech, či rodinných skupinách. Na oblíbených plodících stromech se seskupují skupiny až o 20ti jedincích. Ve většině oblastí si jednotlivé páry hájí teritorium během celého roku, a každý den mají přesně stanovené trasy na nichž sbírají plody a obhahujují hranice území. Let je "slabý" a vyžaduje spoustu mávání křídly a plachtění, převážně je uskutečňován pouze na malé vzdálenosti. Během námluv je samec velice hlučný, a často provádí vířivé a trhavé pohyby ocasem, vztyčuje a skládá chocholku a pootevíráním křídel předvádí karmínově zbarvené letky. Po vytvoření páru si partneři prokazují "věrnost" častým vzájemným otíráním zobáků, a samec v pravidelných intervalech samici nabízí potravu.

Potrava

Především plody a bobule, ale také pojídá květy, housenky, motýly a brouky. Zdá se, že je turako plodožravý převším přitahován černými a tmavě červenými plody, ptáci v lidské péči měli vždy nejraději černé hrozny.

Rozmnožování

Turako hartlaubův snáší dvě kulatá vejce, v mělkém hnízdě, které je postaveno z chatrně uspořádaných větví, zhruba 2,5-8 m nad zemí, a je často umístěno v hustém porostu. Inkubace je zajišťována oběma rodiči, a trvá 22-23 dní. Čerstvě vyklubaná mláďata jsou porostlá černým prachovým peřím, a prvních několik dní jsou opakovaně krmena housenkami a dužninou plodů. Ve stáří 17-18 dní jsou schopna šplhat všude po hnízdním stromě, vzácněji zůstávají pouze v hnízdě, a ve věku 28 dní jsou schopna prvního letu.

Status ohrožení

Ačkoli v Keni je celkem běžný, populace ze severní Tanzánie byla vážně ovlivněna roky nerozumného chytání a exportu, což vedlo k vysoké mortalitě a zmenšování populací v některých oblastech. Tanzánie byla jediným vývozcem odchycených ptáků, přesto že jich bylo ročně vyvezeno přes 200, což bylo přehlíženo mnoho let.

V českých chovech se turako hartlaubův vyskytuje výjimečně.

Názvy ve světě