Toko strakatý

Toko strakatý

Tockus fasciatus

Toko strakatý patří mezi běžně hnízdící druhy většiny rovníkové Afriky. Vyskytuje se od Gambie, do západní Ugandy a severní Angoly.

Toko strakatý obývá především lesní biotopy. Samice snáší do stromové dutiny maximálně čtyři vejce. Vstupní otvor dutiny je jako u většiny zoborožců zazděn po celou dobu hnízdění.

Jedná se o velký druh ptáka. Jeho délka je v dospělosti kolem 54 centimetrů. Opeření tohoto ptáka je převážně černé. Břicho a vrchní strana ocasu jsou bělavé. Dlouhý zobák je černožlutý se středně velkou přilbicí. Pohlaví jsou si podobná, ale samice mají menší přilbici. Juvenilní ptáci jsou matnější, mají menší zobák, a také žádnou přilbici. Let tohoto druhu je vlnovitý.

Toko strakatý je typický všežravec, a živí se plody a hmyzem. Krmí se převážně na stromech, a je lákán především olejovými palmami rodu Elaeis.

Tento nápadný a společenský druh oznamuje svou přítomnost především pískavým pii-pii-pii-pii.

Toko strakatý náleží do čeledi zoborožcovití (Bucerotidae) - čeleď ptáků z řádu srostloprstých. Mají veliký, ale velmi lehký zobák. Známo 45 druhů. Žijí v tropech Afriky, Asie a Austrálie. Živí se menšími živočichy a plody. Při hnízdění samec zazdívá samici v dutině stromu a štěrbinou jí podává potravu.

Názvy ve světě

Toko strakatý

Anglicky: African Pied Hornbill, Německy: Elstertoko, Dánsky: Broget Toko, Španělsky: Toco Blanquinegro, Finsky: Kirjotoko, Francouzsky: Calao longibande, Italsky: Bucero bianco e nero, Japonsky: Shirokurokosaichou, Japonsky 2: シロクロコサイチョウ, Holandsky: Bonte Tok, Norsky: Palmetoko, Polsky: Toko zalobny, Portugalsky: Calau-preto, Rusky: Пёстрый токо, Slovensky: Toko čierno-biely, Švédsky: Skattoko, Čínsky: 斑尾弯嘴犀鸟

Mohlo by vás také zajímat

Český strakatý skot