Myšák hnědokřídlý

Colius striatus

Myšák hnědokřídlý

Colius striatus

Myšák hnědokřídlý vytváří až 19 poddruhů a díky tomu obývá velkou část jihovýchodní Afriky.

C.s.nigricollis - Je rozšířen z Ghany (Národní park Mole) a JV Nigérie (východně od řeky Niger a Jos Plateau) východně po JZ Středoafrické Republiky a jižně do Z Angoly a JZ Zairu.

C.s.leucophthalmus – Tento poddruh najdeme v JV Středoafrické Republiky, SV Zairu a JZ Súdánu.

C.s.leucotis – V Súdán (Modrý Nil) a Z Etiopie.

C.s.hilgerti – SV Etiopie, Džibutsko a SZ cíp Somálska.

C.s.erlangeri – JV Súdán a ST a JZ Etiopie.

C.s.jebelensis – J Súdán, SV cíp Zairu a S Uganda.

C.s.kiwuensis – obývá oblast mezi Albertovým jezerem a jezerem Tanganika ve V Zairu, Z Ugandě , dále obývá Rwandu a Burundi.

C.s.ugandensis – J Uganda, Z Keňa a SZ cíp Tanzánie.

C.s.kikuyensis – obývá pohoří střední Keni a přilehlé oblasti S Tanzánie.

C.s.mombassicus – J Somálsko, pobřežní oblasti V Keni a SV Tanzánie.

C.s.congicus – JV Zair (od provincie Kasai Oriental východně po jezero Tanganika), jižně do SV Angoly a SZ Zambie.

C.s.cinerascens – obývá STS,Z a ST Tanzánii.

C.s.affinis – pobřežní oblasti V Tanzánie.

C.s.berlepschi – J Tanzánie, SV Zambie a Malawi.

C.s.simulans – J cíp Malawi a ST Mosambik (podél údolí řeky Zambezi).

C.s.rhodesiae – vrchoviny V Zimbabwe a přiléhající oblasti Mosambiku (Manica a Sofala).

C.s.integralis – JV Zimbabwe, J Mosambik (J do Delagoa Bay) a SV JAR (V Transvaal, SV Zululand).

C.s.minor – V JAR (velká čát provincií Transvaal a Natal), Svazijsko a J cíp Mosambiku.

C.s.striatus – J JAR (od Kapské provincie východně po řeku Great Kei River).

Jedná se o nejběžnějšího a také největšího ze všech myšáků vůbec. Celkem, i s ocasem, dosahuje asi 35 cm délky a váhy přibližně 57 gramů.

Základní barvou jeho opeření je víceméně jednotná matná šedá až hnědá barva. Hnědá je pak nejvýraznější na zádech, křídlech, hlavě (včetně chocholky) a ocase. Zobák je na horní čelisti zbarven černě, spodní čelist má nádech i do růžova. Nohy jsou růžové.

Jako ostatní myšáci je poměrně hlučným ptákem.

Myšák hnědokřídlý je silně přizpůsobivý a obývá řadu různých biotopů s vyjímkou deštných lesů a hodně suchých oblastí. Nejvyhledávanějšími jsou otevřené křovinaté oblasti. Obývá také savany a otevřené lesnaté biotopy. Samozřejmě jej pak najdeme i v zahradách, sadech a plantážích kde zcela jistě není vítán. Zde pak ptáci často trpí postřiky pesticidy na které umírají, nebo jsou jednoduše stříleni.

Živí se řadou plodů, semen, pupenů a listů, jako i nektarem. Dokonce byl pozorován i při pojídání odumřelé kůry. Při výběru a navštěvování krmících míst je pak dosti konzervativní.

V jeho potravě byly v přírodě zaznamenány následující položky: plody rostlin z čeledí ochmetovitých (Loranthaceae) a jmelovitých (Viscaceae), listy broskvoní, akácií (Acacia), kustovnic (Lycium) a starčeku (Senecio pleistocephalus), květy, pupeny, mrtvá kůra a nektar Aloe marlothii, aloe stromovité (Aloe arborescens), Aloe ferox a zarděnice Erythrina latissima.

Jakožto správný sociální pták sbírá potravu ve větších skupinách. V hejnkách také provádí očistu. Tou je prachová koupel na zemi, podobně jako u hrabavých. Při ní často polykají i drobné kamínky, které jim pomáhají drtit rostlinnou stravu v žaludku.

Hnízdí během kterékoliv části roku, ale především od července do dubna. Hnízdní doba pak vrcholí od září do ledna. Hnízdo je poměrně neuspořádané a na ptáky této velikosti nepoměrně velké. Dle hnízd viděných v pražské nebo plzeňské zoo se jedná o hnízdo velikosti přibližně straky. Je vystláno rostlinným i živočišným materiálem, v přírodě vystýlají i nalezenými kousky oblečení či papírem. Na stavbě se podílí oba partneři. Snůška může čítat 1-7 vajec, ale průměrně 3-4. Vylíhlá mláďata krmí nejen pár, ale i tzv. hnízdní pomocníci (2-6), což jsou většinou mláďata z předchozího hnízdění. Většinou ale polovina z nich není s párem příbuzná. Krmena jsou směsí rozmělněného rostlinného materiálu. Inkubační doba je asi 14 dní (12-15) a mladí poprvé opouští hnízdo ve věku 17-18 dní. Poté je ostatní krmí ještě zhruba měsíc.

Jeho nejčastějšími predátory nebývají savci, ale také ptáci. Jsou jimi především sokol stěhovavý (Falco peregrinus), raroh jižní (Falco biarmicus), orel Wahlbergův (Aquilla wahlbergi), jestřábec pochopovitý (Polyboroides typus), sova pálená (Tyto alba) a volavka africká (Ardea melanocephala). Zabit, ale nesežrán byl také ťuhýkem afrotropickým (Lanius collaris).

Parazitován byvá kukačkou černobílou (Clamator jacobinus).Stejně tak, jak se jedná o nejběžnějšího myšáka v přírodě, jedná se i o nejběžnějšího myšáka v lidské péči. V ČR je chován jak u několika soukromníků, tak i ve třech zoologických zahradách – Zoo Praha, Zoo Plzeň a Zoo Dvůr Králové n.L.. Ve všech třech byl již odchován, nebo je do dnešních dnů stále odchováván. O tom, že je tento druh v zoologických zahradách populární svědčí i počet institucí, které jej v Evropě chovají. Myšáky hnědokřídlé bez určení poddruhu chová v Evropě 32 institucí, z toho v 7 se za posledních 12 měsíců rozmnožili (z našich Plzeň). Dalších 15 evropských institucí pak chová jakýsi "smíšený" Colius striatus group. Celkem tedy 47 "zoologických zahrad"!. K nám je před léty dovezla plzeňská firma Zoo Import, odkud se pak dostali nejen do zmiňovaných českých zoologických zahrad, ale např. i do Polska. Všech 47 institucí (+ mnohé další v USA, Asii atd...) chová myšáky hnědokřídlé bez určení poddruhu, čemuž se při množství poddruhů ani není co divit. Jedinými dvěmi zoo, které tak chová určený poddruh jsou americké The Living Desert Zoo and Garden a San Diego Zoo. Ty chovají poddruh C.s.affinis, vlastní však dohromady pouze 0,1,2. Šance na udržení tohoto čistého poddruhu v lidské péči je tedy pramalá.

Názvy ve světě