Mandelík hajní

Coracias garrulus

Mandelík hajní

Coracias garrulus

Představovat tohoto ptáka správným “ptačím vlastencům” myslím není potřeba. Jedná se totiž o druh, který se vyskytuje i na našem území. Pro ty ostatní ale pár slov napíši. Ze všech mandelíků je to jediný druh hnízdící v Evropě. Vzhledem k potravě však u nás samozřejmě nezimuje. Vyskytuje se také na Blízkém východě, ve střední Asii a v Maroku.

Velikostí se podová kavce (Corvus monedula), měří 29-32 cm a rozpětí činí 52-58 cm. Vytváří dva poddruhy. Prvním je C.g.garrulus. Ten se vyskytuje v Severní Africe od Maroka na východ po Tunis, v jihozápadní, v jižní a částečně i ve střední Evropě, Malé Asii, východně až do severozápadního Iránu a jihozápadní Sibiře. Druhým poddruhem je C.g.semenowi. Ten hnízdí od Iráku a Íránu (s výjimkou severozápadu) východně po Kašmír, severně po Turkmenistán, jižní Kazachstán a severozápadní Čínu (západní Xinjiang). Mandelík hajní zimuje až daleko na jihu. Konkrétně až na jihu Afriky ve dvou oddělených oblastech. Od Senegalu východně po Kamerun a od Etiopie západně po Kongo a jižně po JAR. Obývá především teplé a suché, otevřené oblasti s roztroušenými stromy. Preferuje oblasti těchto typů v nižínách, ve kterých rostou rozptýlené skupiny dubů (Quercus), staré borovicové (Pinus) lesy s vřesovišťmi, ovocné sady, smíšené zemědělské půdy, říční údolí a pláně s roztroušěně rostoucími trnitými a listatnými stromy. V zimovištích se pak vyskytuje v suchých stromovitých savanách a křovinatých stepích. V Evropě začíná hnízdění v polovině dubna po návratu ze zimoviště. Tehdy samec zahajuje svůj zvláštní svatební tanec, při kterém předvádí salta a hlasitě křičí. Na dutiny není příliš vybíravý a hnízdí v dutinách stromových, skalních štěrbinách nebo v hlinitých stěnách. Příležitostně hnízdí taktéž ve zříceninách. Do dutiny klade ve druhé polovině května a počátkem června 4-6 vajec. Inkubace trvá 18-19 dní. Mláďata mají velice zajímavé obranné chování. Při ohrožení nastaví vnitřní strany křídel, které jsou zbarveny fialově, a na “nepřítele” vystříknou obsah střev. Hnízdo pak opouštějí ve věku 26-28 dní. Mimo dobu hnízdění dospělí mandelící jako nocoviště své dutiny nevyužívají. Ze střední Evropy pak začínají odlétat v srpnu. Potravu loví z pozorovatelny. U nás jej můžeme zastihnout třeba i na elektrických drátech. Samotnou potravou je větší hmyz, méně často pojídá ještěrky, žáby, malé hlodavce a malé ptáky, které loví i na zemi. Živí se ale také plody, v Evropě nejčastěji vinnými hrozny.

V minulosti byl v Evropě mandelík hajní poměrně běžným ptákem, avšak po vymizení pasoucích se stád dobytka (u kterých snadno lovil hmyz) a odstraňování doupných stromů z krajiny, se dnes stal ptákem vzácným.

V chovech je krmíme podobně jako malé zoborožce rodu Tockus. Tedy především různými druhy hmyzu a speciálními granulemi a měkkými směsmi. Do “droždího žíru” pro tyto ptáky můžeme přidat nakrájené vnitřnosti, jako kuřecí srdíčka, žaludky nebo játra. Pochoutkou pro ně jsou pak myší či potkaní holata. Podávat můžeme také plody.

Mandelík hajní je chován v Zoo DK, Zoo Ostrava a Zoo Praha, ale také několik soukromých chovatelů.

Názvy ve světě