Leskoptev zlatoprsá - královská

Lamprotornis regius

Leskoptev zlatoprsá - královská

Lamprotornis regius

Původně popsána jako Cosmopsarus regius (Reichenow 1879)

Základní identifikace

Leskoptev zlatoprsá je dlouhá 30 cm. Štíhlá, dlouhoocasá leskoptev, jasně měnící se modrá a zelená barva na svrchní straně těla, a hrdla. Má zlatožlutou hruď a břicho.

Popis

Temeno, šíje, „brada", hrdlo a líce jsou leskle zelenomodré, peří na uších je tyrkysové. Záda, křídla a svrchní k jsou zelenomodré s purpurovým leskem. Na křídelních krovkách můžeme najít temné skvrny. Kostřec a svrchní krovky ocasní jsou tyrkysově modré, ocasní pera jsou bronzová se slabými ostny per. Hruď má poloměsíčitě tvarovanou purpurovou skvrnu, přecházející v modrou na okraji hrdla. Zbytek hrudi, boky, břicho, stehna a spodní krovky ocasní jsou zlatožluté. Duhovka je bílá, zobák a nohy černé. 6.-9. primární ruční letka je silně vroubkovaná na vnitřní straně. Pohlaví jsou zbarvena stejně, ale někteří ornitologové navrhují, že samice je méně jasně zbarvená a má viditelně kratší ocas (Boosey 1959). Čerstvě opeření ptáci jsou popisováni jako ptáci s matně černomodrým hřbetem a světle žlutohnědou hrudí. Později se žluté opeření vyvíjí ventrálně, spolu s leskle modrým opeřením hlavy (Wavertree 1930). Mladí ptáci vylíhnutí v lidské péči mají tmavé oči a matnější opeření v porovnání s dospělci, v prvním šatě mají také matně narůžovělé koutky a okraje zobáku (Risdon 1990). Juvenilní ptáci (2 měsíce staří) mají hlavu, hrdlo a hruď matně šedé, na zádech a kostřeci jsou rozptýlená jasně zelená pera, a jasně fialové letky a křídelní krovky, spodní opeření je matně žluté. Duhovka, zobák a nohy jsou tmavě hnědé, ale koutky a okraje zobáku jsou bělavé. V šesti měsících stáří se opeření podobá dospělým, ale duhovka je bledě šedá, ne krémově bílá. Van Someren (1924) navrhoval, že ptáci ze severu mohou být odlišováni podle více purpurové barvy na hrdle, ale L.r. magnificus se nezdá být vhodný pro oddělení od dalších populací.

Zdá se, že nejméně jedno kompletní přepeření je nezbytné k dosažení adultního opeření. Podle Van Somerena (1956) mladí ptáci přepeřují ve věku okolo tří měsíců, a ve věku šesti měsíců jsou již podobní dospělým. Ptáci v lidské péči ve věku tří měsíců ukazují jasné přepeřování hlavy a těla, a získávají lesklé opeření na hlavě a hrudi. Ptáci v nedospělém šatě byli chyceni v lednu, únoru, březnu, červenci, srpnu, září, listopadu a v prosinci. U dvou těchto ptáků chycených v listopadu bylo viditelné přepeřování křídel. Nicméně, kompletní post-juvenilní přepeřování není ještě známo u žádného afrického špačka. Ze vzorku 55 ptáků byli ptáci v přepeřování v kterémkoli měsíci v roce, s výjimkou dubna, září a října - ale pouze 2 jedinci byli chyceni v těchto tří měsících. Není známo jak často jednotliví ptáci hnízdí, a cyklus přepeřování hnízdících ptáků, a ptáků pomáhajících s hnízděním může být rozdílný.

Rozměry

Samec: křídlo 120-140 mm, ocas 186-247 mm, zobák 23,7-25,6 mm, holeň 32-34,4 mm.

Samice: křídlo 120-125 mm, ocas 179-218 mm, zobák 21-24,8 mm, holeň 30-31,8 mm.
Váha obou pohlaví se pohybuje v rozmezí 46-63 g.

Hlas

Během horkých částí dne ptáci hřadují ve stromech, upravují se a zpívají po dlouhou dobu. Hlas za letu nebo kontaktní hlas je uváděný jako čiio, čioo. Poplašný hlas jako čiarr (Van Someren 1956).

Rozšíření a populace

Leskoptev zlatoprsá je místy běžná, stálá v severní Etiopii, Somálsku, východní Keňi a severovýchodní Tanzanii. Zřejmě se nevyskytuje v místech výskytu leskoptve popelavé (C.unicolor). Mírné kolísání počtu bylo zaznamenáno v Tsavu (Lack 1985).

Stanoviště

Ptáci upřednostňují otevřené křovinaté lokality v suchých a polosuchých oblastech, většinou pod 1000 m.n.m. (Lewis a Pomerov 1989).

Potrava a krmení

Leskoptev zlatoprsá je většinou zcela hmyzožravá, ale přijímá i ovoce (Van Someren 1956). Žaludek jednoho jedince obsahoval brouky z čeledi střevlíkovitých (Carabidae), termity (Termitidae), mravence (Formicidae), semena keře Myrhovníku (Commiphora), části rostlin a grit (Lack a Quicke 1978). Termiti byli také zaznamenáni Fischerem (Reichenow 1903). V Tsavu, 76% z 394 částí potravy byl hmyz, a 97% potravy bylo nasbíráno na zemi (Lack 1985). Ptáci v lidské péči preferují kukly potemníků moučných, a ochotně přijímají mravence, ale pojídají i malé množství plodů (Risdon 1990).

Hnízdění

Hnízdo je v dutině stromu, buď přírodní, nebo vytvořené vousáky (Capitonidae) a datly (Picidae) 3-7 metrů nad zemí. Je vystláno suchou trávou, srstí a pery (Van Someren 1956), někdy i svlečkami hadů (Archem a Godman 1961), a listy (Erlanger 1905). Vejce jsou bledě zelenomodrá s velmi malými červenohnědými skvrnkami (Wavertree 1930, Bell 1984). Jejich velikost je 25-28,8 x 17,2-19 mm, váha je 4,7 g (Schonwetter 1983). Velikost snůšky je 2-6 vajec, podle Mackworth-Praed and Grant 1960). Nejvýše 9 ptáků bylo viděno při krmení mláďat (Van Someren 1956, Huels 1981). Ptáci v lidské péči používají budky, ve kterých staví hnízdo z listů a mechů (rašeliník), vystláno je pery. Po snesení 3-4 vajec zahřívá snůšku pouze samice (Wavertree 1930, Risdon 1990, V. Roth a další..) Mladí ptáci vylíhlí v lidské péči jsou samostatní po 3 až 4 týdnech (Bell 1984). Kříženec byl odchován samcem leskoptve zlatoprsé a samicí leskoptve nádherné (L.superbus), (Hopkinson 1932). Hnízdění bylo pozorováno během obou období dešťů v Keni, v březnu až květnu a listopadu až prosinci (Brown a Britton 1980), a od dubna do června v Somálsku, kde Archer navrhoval, že ptáci mohou mít dvoje hnízdění (Archer a Godman 1961). Erlanger (1905) našel hnízdo s vejci a s mláďaty v dubnu v Etiopii, a Benson (1946) navrhoval, že hnízdění nastává od března do května v jižní Etiopii. Juvenilní jedinci z dubna a května byli stále v procesu růstu křídelních a ocasních per.

Chování

Leskoptev královská tráví hodně svého času na zemi. Skáče pomocí obou noh a běhá. Ptáci jsou plaší a neklidní. Při vyrušení odletí na krátkou vzdálenost do blízké skupiny vegetace, málokdy letí více než 3 metry nad zemí (Jackson a Sclater 1938, Archer a Godman 1961). Ocas je zdvižený když pták zastaví, nebo vzlétne na vyvýšené místo (Van Someren 1956), v letu je často mírně roztažený (Elliot, cituje Reichenowa 1903). Leskoptev zlatoprsá je často ve volných skupinách s leskoptví tříbarvou (Spreo fischeri) (Fuggles-Couchman a Elliot 1946), a nejčastěji se vyskytuje v párech, nebo skupinách do 8 ptáků (Jackson a Sclater 1938, Archer a Godman 1961). Ptáci v lidské péči se popelí, ale nebyli viděni při tzv. „sluneční koupeli", kdy sedí na místě vystaveném přímému slunečnímu záření a roztahují pera (Risdon 1990). Tráví na zemi méně času než ostatní druhy, jako například leskoptev nádherná (V. Roth, a další). Sběr mravenců byl v lidské péči pozorován Simmonsem (1966). Van Someren (1956), zaznamenal tři dospělce leskoptve zlatoprsé v lidské péči krmící mláďata moly/můrami (v angličtině stejný výraz, pozn.překlad.) a larvami brouků, a odstraňující fekálie z hnízda. Zjistil, že jeden samec a dvě samice byli „zapojeni" do jednoho hnízdění. Kooperativní hnízdění bylo potvrzeno Huelsem (1981), který pozoroval 5 hnízd, ve kterých pozoroval od 5 do 9 dospělých ptáků, a nejméně 5 ptáků viděl při krmení stejných mláďat. Okroužkoval 2 ptáky, jednoho ptáka jako samici (zjištěno laparoskopií), a tím zjistil, že pouze samice inkubovala, ale ostatní členové skupiny přinášeli hnízdní materiál a krmili samici na hnízdě. Po vylíhnutí mláďat, žebrala samice u ostatních dospělců o potravu, kterou pak krmila mláďata.

Názvy ve světě