Leskoptev smaragdová

Lamprotornis iris

Leskoptev smaragdová

Lamprotornis iris

Původně popsána jako Coccycolius iris (Oustalet 1879)

Základní identifikace

Leskoptev smaragdová je 21 cm dlouhá, zářivě smaragdově zelená leskoptev, temná (purpurová na dobrém světle) na břichu a po stranách hlavy, se středně dlouhým ocasem.

Popis

Temeno, týl, záda, „biskup", křídla, ocas, brada, hrdlo, horní část hrudi a spodní krovky ocasní jsou zářivě smaragdově zelené. Břicho je lesklé s purpurovým odstínem, zatímco stehna jsou šedá bez lesku. Zakřivená skvrna táhnoucí se od zadní části oka přes uši, dolů k hrdlu je leskle purpurová Pokud ptáka držíme v ruce je jasně viditelný modrý odstín na hranici mezi purpurovou a smaragdovou barvou. Duhovka je temně hnědá, zobák a nohy černé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Mladí ptáci jsou popsáni jako matnější, více žluto-zelení než dospělci, a s temně hnědou barvou namísto purpurové (Shelton 1982, Pyper 1994), ale Bruch (1983) uvedl, že hřbetní opeření je leskle olivově-zelené, peří na spodní části těla je jednotně matně šedé, bez hnědého zabarvení. Jeden rok po vylíhnutí jsou ptáci nerozeznatelní od jejich rodičů, jak uvedl Pyper (1994), ale Wilkinson (1996) poznamenal, že dva mladí ptáci měli zachované skvrny matného opeření ještě ve 12 měsících, a ztráceli je postupně během několika dalších měsíců. Zkoumané exempláře byly pozorovány od prosince do března, a nebylo pozorováno žádné přepeřování.

Rozměry

Samec: křídlo 102-111 mm, ocas 74-82 mm, zobák 22,7-24 mm, běhák 24,6-27 mm.

Samice: křídlo 99-108 mm, ocas 70-75 mm, zobák 21,2-23,7 mm, běhák 25,5-26,9 mm.

Hlas

Sípavé a kvičivé volání (Bannerman 1948).

Rozšíření a populace

Obývá velmi omezené území, od Guiney do Mali a pobřeží Ivory v Západní Africe, ale místy zde může být běžná.

Biotop

Leskoptev smaragdová obývá savanové lesy, často hřaduje na mrtvých stromech, ale nikdy nebyla viděna přímo v lese (Bannerman 1948, Thiollay 1985).

Potrava a krmení

Jako potrava byla zaznamenána semena a dužnina malých plodů, hmyz a velké množství malých černých mravenců. Ptáci byli pozorováni při sběru potravy na zemi (Bannerman 1932, 1948). Ptáci v lidské péči pojídali mravence, kteří byli do voliér lákáni na nektar (Shelton 1982).

Hnízdění

V přírodě nebylo hnízdění popsáno, ale pravděpodobně hnízdí v dutinách stromů. Ptáci v lidské péči hnízdili v dutinových budkách vystlaných zelenými listy a borovicovými jehlicemi (Bruch 1983, Robiller a Gerstner 1985); další pár použil trávu, kokosová vlákna a zelenými výhonky (Pyper 1994); třetí hnízdo obsahovalo pouze listy (Wilkinson 1996). Vejce byla bledě modrá, s červeno-hnědými skvrnkami (Pyper 1994). Inkubační doba byla zhruba 14 dní při snůšce 3 a 4 vajec, samice seděla sama, a mláďata opouštěla hnízdo po 21 dnech (Robiller an Gerstner 1985, Pyper 1994). Bruch (1983) zaznamenal snůšku 3 vajec, s jediným přeživším mládětem, které opustilo hnízdo po 20 dnech. Oba rodiče krmili mláďata moučnými červy a cvrčky (Shelton 1982; Robiller a Gerstner 1985; Pyper 1994). Hmyz byl do hnízda přinášen třemi dospělci, a následující rok dvěma dospělými a dvěma juvenilními ptáky (Wilkinson 1996). Samec se zvětšenými varlaty byl odchycen v únoru, ačkoli vaječníky samice ze stejného data byly nezvětšené (Bannerman 1932). Toto je jediný údaj o hnízdní sezóně v Západní Africe.

Migrace

Curry-Lindahl (1981) uvádí leskoptev smaragdovou jako místního migranta, avšak bez uvedení jakýchkoliv informací. Jeden z Bannermanových (1948) korespondentů navrhuje, že tento druh není během roku trvalý, ale pohyby vysvětluje jako místní přesuny.

Chování

Zelené listy možná hrají významnou roli během námluv. Ellis (1980) uvádí, že pár leskoptví smaragdových opakovaně sbíral zelené listy, která občas přinesl do dutiny, ačkoli hnízdění neproběhlo. Podobně, Shelton (1982) viděl ptáky držící v zobáku části zelených listů, a uvádí ro jako „rituál spojování páru". Části zelených listů mohou být „vystřihovány" z živých rostlin (Wilkinson 1996). Anting byl pozorován v lidské péči (Simmons 1966). Bruch (1983) pozoroval u skupiny tří ptáků v lidské péči, že všichni tři krmili mladé, ale později pár napadal třetího ptáka, který nakonec zemřel na jimi způsobená zranění. Pyper (1994) také zaznamenal smrt třetího „pomocníka", v tomto případě začal pár po smrti s hnízděním. Toto ukazuje, že ptáci jsou během hnízdění teritoriální. Wilkinson (1996) pozoroval třetího dospělce krmícího jedno hnízdo, zatímco v následující sezóně nekrmil mláďata v hnízdě, ale dva nedospělé ptáky vylíhlé v loňském roce, společně s rodiči. Bohužel chybí pozorování divokých hnízdících ptáků (However), a tak by bylo předčasné označit tento druh za kooperativní při hnízdění. V Západní Africe byli často pozorovány skupiny o 4-5 ptácích (Bannerman 1932), nicméně byla také zaznamenána hejna 20-50 ptáků (Bannerman 1948). Demey a Fishpool (1991) pozoroval na pobřeží Ivory skupiny nad 10 ptáků.

Názvy ve světě