Brkoslav americký

Bombycilla cedrorum

Brkoslav americký

Bombycilla cedrorum

Brkoslav americký byl popsán Vielliotem v roce 1808 jako Bombycilla cedrorum. Cedr najdeme i anglickém pojmenování Cedar Waxwing. Toto jméno je však pro náš jazyk zcela zavádějící. S cedry jako takovými nemá nic společného. Pojmenování dostal podle Jalovce viržinského (Juniperus virginiana), který se v angličtině nazývá Eastern Redcedar. Díky tomu tedy tento "zádrhel".

Popis

Brkoslav americký je přibližně 15-18 cm dlouhý, a váha činí asi 30 gramů. Je menší a více hnědý, než jeho blízký příbuzný brkoslav severní (Bombycilla garrulus). Nejnápadnějším znakem je malý shluk červených per v křídle, znak který sdílí spolu s brkoslavem severním, ale ne s brkoslavem japonským (Bombycilla japonica). Ocas je typicky žlutý nebo oranžový, v závislosti na druhu potravy. Ptáci, kteří při růstu ocasních per požírají bobule introdukovaných evropských zimolezů mají tato pera tmavěji oranžová. Dospělci mají bledě žluté břicho. Mladí ptáci jsou žíhaní na hrdle a bocích. Také jim často chybí černá maska dospělců.

Během námluv sedí samec spolu se samicí a předávají si tam a zpět různé malé "předměty" jako okvětní lístky nebo hmyz. Pářící se pár si někdy navzájem razantně tře zobáky o sebe.

Let je těžký a přímý, a jejich let v hejnech je podobný jako u špačků obecných.

Hlas

Zpěv se skládá z pronikavého pískání a hlasitých trylků, často je popisován jako "sííí" nebo "sríí".

Sezónní přesuny

Mimo hnízdní sezónu se často krmí ve velkých hejnech, čítajících stovky ptáků. Tento druh je iruptivní s nepravidelnými zimními tahy, ačkoli většina populací migruje na jih Spojených států a dále, občas dosáhne i severu Jižní Ameriky. Ve velkých počtech se pohybují při nedostatku bobulí. Vzácně se zatoulá i na území Evropy (2x pozorován ve Velké Británii).

V zimě jsou ptáci velice nebojácnými návštěvníky zahrad, kde sbírají bobule z keřů a stromů, a koupou se či pijí z fontán, jezírek atd.

Potrava

Během celého roku pořírá bobule a sladké ovoce, hmyz se stává důležitou složkou potravy v době hnízdění. Nejraději požírá bobule jalovce viržinského, podle kterého dostal v angličtině jméno.

Při požírání bobulí z konce větévky, na které se udrží jen jeden pták, se ptáci seřadí do řady, a postupně se střídají v pojídání z konce větévky, takže se dostane na každého ptáka z hejna.

Prostředí

Upřednosťnovaným prostředím jsou stromy na okraji lesnatých území, nebo řídké (otevřené) lesy, především ty, kde je dostatek bobulí a snadný přístup k vodě. Jsou lákáni zvukem tekoucí vody, a milují koupání a pití v mělkých říčkách a potocích. V osídlených oblastech často preferují parky se vzrostlými stromy, golfová hřiště, hřbitovy nebo jiné lokality se vzrostlými stromy, bobule-plodícími keři.

Hnízdění

Hnízdo je neupravené, otevřené, miskovitého tvaru postavené z trávy a větviček, olemované a vystlané měkkým materiálem. Umístěno je na větvi přibližně 2-6 metrů vysoko, ale občas také podstatně výše. Vnější průměr hnízda je 12-16 cm.

Samice obvykle snáší 5-6 vajec, na kterých sedí 12-16 dní. Vejce je oválného tvaru s hladkým povrchem a s nepatrným, pokud vůbec, leskem. Skořápka je zbarvena různými odstíny světle, nebo modravě šedé s nepravidelnými tmavě hnědými skvrnkami nebo šedo-hnědými fleky. Na stavbě hnízda a krmení mláďat se podílejí oba rodiče. Obvykle vyvedou dvě hnízda za hnízdní sezónu. Mláďata opouštějí hnízdo 14 až 18 dní po vyklubání.

Názvy ve světě