Orebice horská

Orebice horská

Alectoris graeca

Znaky

V okolí Středozemního moře žijí různé druhy orebic, jež jsou si navzájem blízce příbuzné. Je-jich areály se ale nepřekrývají, protože dvě rasy na téže lokalitě ihned splynou. Je pravděpodobné, že až jednou dojde k důkladnému výzkumu rodu Alectoris odborníci zjistí, že jde o rasy jednoho druhu. Nejjistější určení druhu v terénu je podle map rozšíření. Způsobem života se jednotlivé druhy neliší.

Prostředí

Kamenité výslunné a houštím zarostlé svahy, po nichž ptáci obdivuhodně rychle pobíhají po štěrku. V Alpách se orebice horská vyskytuje mezi horní hranicí lesa a hranicí sněhu. Její stav klesá.

Rozmnožování

V předjaří si kohoutci vymezují své revíry často při dramaticky vypadajícím boji. Pak se tvoří páry. O slepičku, která sedí na vejcích, se zpočátku často sameček pečlivě stará, často však snese slepička dvě snůšky, a pak na jedné z nich sedí kohoutek. Tím zmizí kontakt mezi partnery a každý z nich pak vodí svá kuřátka sám. Asi 24 hodiny po vyklubání opouštějí mláďata hnízdo. Zpočátku spí a ohřívají se často v peří starých ptáků, kteří však brzy nemohou stačit svým 8 až 13 potomkům. Mladé orebice se živí hlavně hmyzem.

Potrava

Pupeny, výhonky, semena a hmyz.

Všeobecně

Orebice horská hnízdí vzácně v Alpách, kde se zdržuje v neproniknutelných houštinách v nadmořské výšce 1800 až 2000 m, jen zřídka je ji možno zahlédnout.

Názvy ve světě

Orebice horská

Anglicky: Rock Partridge, Německy: Steinhuhn, Dánsky: Stenhøne, Španělsky: Perdiz Griega, Finsky: Kivikkopyy, Francouzsky: Perdrix bartavelle, Islandsky: Steinhæna, Italsky: Coturnice, Japonsky: Haiiroiwashako, Japonsky 2: ハイイロイワシャコ, Holandsky: Steenpatrijs, Norsky: Steinhøne, Polsky: Góropatwa skalna, Portugalsky: Perdiz-das-rochas, Rusky: Европейская каменная куропатка, Slovensky: Kuropta horská, Švédsky: Stenhöna, Čínsky: 欧石鸡

Mohlo by vás také zajímat

Orebice rudá,  Saranče horská,  Linduška horská,  Kočka horská,  Myšivka horská,  Zmije horská,  Zmije horská