Husa běločelá

Anser albifrons

Husa běločelá

Anser albifrons

Znaky

Staří ptáci jsou na hrudi hrubé a nepravidelně příčně pruhovaní, takže každý pták vypadá trochu jinak. Zobák je v závislosti na rase masově růžový nebo žlutý. Kolem zobáku se táhne bílý prstenec, který není u mladých ptáků až do poloviny zimy vyvinutý. Dále mají mladí ptáci jedno-barevnou spodní stranu těla a zobák včetně základny černavý. Husy běločelé jsou velmi hlučné a společenské. Z jejich hejn můžeme od rána do večera slyšet jasné dvouslabičné hlasy, jež zní asi jako „kju - koz“ a „ki -lik".

Prostředí

Husa běločelá, nejhojnější husa Euroasie, hnízdí severně od hranice lesů v tundře až po pobřeží Severního ledového oceánu. Na severu navazují její hnízdiště na hnízdiště bernešky tmavé, na jihu na území husy velké. Husy běločelé jsou tažní ptáci, přezimující daleko na jih od hnízdišť, např. při Kaspickém a Černém moři, v dunajské nížině, především však při Severním moři. Objevují se tu v prosinci a zůstávají do března. V holandském Frieslandu přezimuje až 45 000 ptáků. Mnozí z nich spí na písečných lavicích v Ijsselmeeru. Za velmi krutých zim odtahují ptáci dál až do západní Francie.

Rozmnožování

Páry se tvoří většinou v průběhu druhého léta, žijí pak ale ještě rok nebo dva jako snoubenci, než poprvé zahnízdí. Hnízdo staví v bažinaté zamokřené tundře na vyvýšených sušších místech. Obvykle husa vystýlá už použitou hnízdní kotlinku prachovým peřím. Hnízdění probíhá ve druhé polovině června a v červenci, trvá 28 dní. Zatímco husa sedí na vejcích, houser hlídkuje. Housata, která jsou schopna létat koncem srpna, vodí společně oba rodiče. Husy žijí v trvalém manželském svazku.

Potrava

Husa běločelá požírá v létě mechy a traviny, v zimě hlavně mořské řasy a jejich kořeny včetně živočichů, kteří se na nich zachytili, dále chaluhy a slanomilné rostliny zaplavovaných oblastí.

Názvy ve světě