Berneška kanadská

Branta canadensis

Berneška kanadská

Branta canadensis

Znaky

V Severní Americe vytvořila berneška kanadská mnoho ras, jež lze navzájem rozlišit zvláště podle velikosti. Největší rasa žije na jižním okraji hnízdního areálu a je tak velká jako labuť zpěvná. Nejsevernější rasa je jen o málo větší než kachna divoká. Ptáci, zdomácnění v Evropě, patří k největším a délkou 90 až 100 cm překonávají každou evropskou divokou husu. Bernešky kanadské můžeme lehko poznat podle černé hlavy s bílou skvrnou na hrdle. Mladé ptáky poznáme během prvního podzimu podle nepruhovaných boků. Ve druhém létě mají hruď i boky rozmazaně příčně pruhované. Hlas je silné a troubivé „ahonk...ahonk". Bernešky jej vydávají hlavně v době páření a za letu.

Prostředí

Původním domovem bernešky kandské je Severní Amerika. Zde se vyskytuje od Aljašky až do úrovně Velkých jezer jako daleko nejhojnější husa. Přezimuje v jižní části Severní Ameriky. Při jejím tahu a na zimovištích se každoročně odehrávají obrovské a organizované lovecké orgie.

Historie evropských bernešek kanadských začala v roce 1678, když byli první tito velcí ptáci vysazeni v jednom anglickém parku. Od té doby se značně rozšířily. Anglická populace čítá hodně přes 10 000 ptáků. Další malé ostrůvky rozšíření vznikly v evropských velkoměstech, např. v Hamburku či Mnichově a pocházejí ze zoologických zahrad a městských parků.

V roce 1905 bylo několik bernešek kanadských vysazeno i na Novém Zélandu. Žily tam nenápadně po 25 let. Pak došlo, zřejmě po dokonalém přizpůsobení novým životním podmínkám, k tak lavinovitému rozmnožení, že tamní farmáři vyšli proti ničitelům svých polí do boje. Anglické bernešky kanadské jsou stálí i tažní ptáci, švédské začaly vyvíjet vlastní takové tradice: přezimují ve stoupajícím počtu ve východním Frísku a v Holandsku. Němečtí lovci, nadšení obohacením svých loveckých možností, vyhlásili bernešku kanadskou za lovnou zvěř a vymezili pro její lov období od listopadu do prosince. Tam, kde je berneška kanadská chována jako volně létající parkový pták, má často problémy s labutěmi, které vyžadují samy pro sebe celý rybník. Pak se méně výbojné bernešky odstěhují do nejvzdálenějšího kouta. První pokusy s hnízděním ve volné přírodě ztroskotaly většinou na přílišné důvěřivosti ptáků. Na rybnících v blízkosti měst mohly bernešky kanadské vyvést potomstvo neobtěžovány rušiteli díky bedlivému dohledu neustále procházejících chodců. Kde však hnízdí berneška kanadská venku bez jakékoli ochrany, musejí často pykat za svou důvěřivost ztrátou vajec nebo dokonce i života.

Rozmnožování

Bernešky kanadské si svého životního partnera vyhledávají většinou během druhého léta. Po ročním zasnoubení hnízdí bernešky poprvé ve třetím létě.

Uhyne-li jeden z partnerů, najde si zbývající dřív či později partnera nového. Husí manželství může trvat stejně dlouho jako lidské, totiž přes 40 let. V bubnové palbě amerických lovců se bernešky kanadské dožívají v průměru stáří pouhých 1,4 roků.

Hnízdo staví samice bernešky většinou na ostrově v močále nebo pod keřem. Přitom je k hnízdu obrácena zády a shrabuje před sebou různá stébla, která pak pokládá dozadu pres ramena. Po stonásobném opakování tohoto jednoduchého pohybu vzniká pak pozoruhodná hnízdní hromada.

Potrava

Berneška kanadská sezobává rostlinnou potravu na břehu nebo ve vodě s ponořeným krkem, často ve stoji na hlavě jako kachny. Nepohrdnou ani živočišnou přílohou.

Názvy ve světě