Husa krátkozobá

Anser brachyrhynchus

Husa krátkozobá

Anser brachyrhynchus

Znaky

Zmenšené vydání husy polní s tmavou hlavou a krkem a částečně černým, částečně masově zbarveným zobákem. Nohy má husa krátkozobá na rozdíl od husy polní zbarvené masově růžově. Dlouhá je kolem 68 cm, její rozpětí je asi 150 cm. Podle novějších názorů je tato husa jen ostrovní rasou husy polní a její název pak musí být Anser fabalis brachyrhynchus. Protože ji ale v terénu můžeme odlišit od husy polní, pojednáváme o ní jako o zvláštním, snad blízce příbuzném druhu, který se už v důsledku dlouhé geografické izolace odštěpil od pevninských hus polních.

Prostředí

Husa krátkozobá hnízdí v pramenných slatinách islámského vnitrozemí, Špicberk a východního Grónska. Její hnízdiště jsou roztroušena jako zelené „oázy" v kamenitých pláních. Asi 10 000 husí ze Špicberk táhne v říjnu přes Skandinávii na hnízdiště ve východním Holandsku, ptáci z Islandu a Grónska, celkem asi 10 000, odtahují v říjnu do Skotska a Anglie a přezimují zde v klidných mořských zátokách. Z těchto tahových tradic můžeme usuzovat, že osídlení hus krátkozobých v Grónsku z Islandu neprobíhalo před nijak zvlášť dlouhým časem.

Většina hus vyráží na cestu do hnízdišť v březnu. V polovině dubna přilétají na sever a zůstávají zde do konce srpna. Táhnou přes volné moře. Období přezimování přečkávají na vlhkých loukách, sklizených polích nebo na ozimech, kde oškubávají traviny. K přezimování odlétají často mnoho kilometrů daleko k písečným lavicím nebo do mělkých mořských zálivů. Když přetahují, tvoří jejich hejno šikmou linii nebo kýlovitou formaci.

Rozmnožování

Husa krátkozobá hnízdí v řídkých koloniích. Mladé páry se během prvního zimního tahu drží pohromadě a jsou si pak věrné po celý život. Hnízdo staví husa tak, že si na vyvýšenince vyhledá kotlinku a vystýlá ji rostlinným materiálem a prachovým peřím. Na vhodných místech, obsazovaných ptáky po řadu let, vzniká díky pravidelnému hnojení sytě zelený kruh. Při hnízdění stojí houser na stráži v blízkosti hnízda.

Hnízdění začíná na Islandu ve druhé polovině května, na severněji položených Špicberkách v první polovině června. Sezení začíná po nakladení posledního vejce a trvá 28 dnů. Snůška mívá obvykle 4 vejce, dlouhá asi 80 mm. Housata vodí oba rodiče a začínají létat ve stáří dvou měsíců. O několik týdnů, někdy i dnů nato může už v tundře začínat zima. Proto musejí být už v té době mladí ptáci schopní letu. Zhruba dva týdny po vyklubání potomstva začínají jeho rodičům pelichat letky, stejně jako u ostatních kachnovitých takřka současně.

Už několik dní předtím nemohou ptáci létat a zůstávají letu neschopní asi 30 dnů. Období, kdy husy vodí mláďata a kdy žijí v pustinách dalekého severu, je pro nejnebezpečnější období kdy mění peří nejvhodnější. V dřívějších dobách sháněli obyvatelé Islandu letu neschopné husy do síťových ohrazení, aby je zde mohli pozabíjet.

Potrava

Husy krátkozobé jsou jako ostatní druhy hus vegetariáni. Na hnízdišti tvoří jejich hlavní potravu bobule, ale krátce po oblevě, kdy ještě nevyrazila mladá tráva, se musejí spokojit s mechy a lišejníky. Na zimovišti vylétají husy od prvního rozbřesku z míst, kde přespaly, na pastviště a usazují se teprve tehdy, když se několikrát proletěly po okolí. Nejsou-li rušeny, vracejí se zpět až po západu slunce.

Názvy ve světě