Polák chocholačka

Aythya fuligula

Polák chocholačka

Aythya fuligula

Znaky

Často se potápějící kachna dlouhá 43 cm. Kačer má nezaměnitelný svatební šat, kachna je nenápadná. V prostém šatě má kačer péřovou chocholku na hlavě jen krátkou a málo nápadnou. Samičky se mohou zbarvením navzájem lišit. Boky a spodní ocasní krovky mohou být více či méně bíle ovroubené, kořen zobáku je často bílý nebo je na něm alespoň bělavá skvrna. Vzhledem k těmto znakům není často možno dobře odlišit kachnu chocholačky od kachny hoholky, ale jen samice chocholačky má na hlavě - i když nenápadnou - péřovou chocholku, což je příčinou jejího názvu. Hlas samičky je kvákavý, samečka pískavý.

Prostředí

Areál rozšíření poláka chocholačky se v posledních 150 letech značně rozšířil na jih a na západ. Ve střední Evropě jsou však její hnízdiště skutečně jen roztroušena. Hojnější jsou jen v blízkosti Severního moře a Baltu a na jezerech v oblasti Alp. Při výběru hnízdiště je polák chocholačka značně přizpůsobivý. Ideální jsou středně hluboká jezera obklopená rákosím s bohatou vodní flórou a s otevřenými vodními plochami. Poláci chocholačky někdy osídlují i stará říční ramena a menší rybníky. Na mnoha místech žijí i na vodách uprostřed měst. Zde soupeří s kachnami divokými a racky chechtavými o sousta, kterými je lidé krmí a která jako výborní potápěči s jistotou loví z hloubky.

Poláci chocholačky jsou tažní ptáci, kteří táhnou převážně v noci a nízko v hustých hejnech se svištivým šuměním křídel. Ve východní části Baltu vytrvávají velká hejna až do chvíle, kdy je zaženou silné mrazy. Hlavní zimoviště jsou v okolí Britských ostrovů, v západní části moře Baltského a na příbřežních jezerech. Část těchto kachen přetahuje až do oblasti Středomoří, jednotliví ptáci přezimují dokonce na jih od Sahary v oblasti Sahelu.

Rozmnožování

Časně na jaře tokají samečkové chocholaček za typických pohybů na vodě a vstupují do sezónního manželství. Při páření vydává kačer krátký tlumený pískot. Samička si vybírá místo pro hnízdo nejraději na ostrůvku nebo těsně u vody, pokud možno v blízkosti kolonie racků nebo rybáků. V bažině snáší kachna na hromadu vodní rostliny, stačí jí však jinak i kotlinka, dobře ukrytá pod keřem. Při pomalu stoupající vodě je kachna schopna hnízdo nastavovat. V hnízdě je jen málo prachového peří. Na 7 až 10 vejcích dlouhých kolem 58 mm sedí kachna od poloviny května až do poloviny června po 23 až 25 dnů. Často se stává, že chocholačky podkládají svá vejce do cizích hnízd, často je vyprovokuje pohled na kachní snůšku ke kladení vlastních vajec. Je též popsána situace, kdy dvě samice chocholačky hnízdily na témž hnízdě. Když se kachňata vyklubou, samička obvykle vaječné skořápky sežere.

Mláďata jsou už od prvního dne schopna se potápět, ale během prvního týdne vyhledávají potravu téměř výhradně jen na hladině a živí se především larvami komárů a chrostíků. Jsou hned velice samostatná a už týden stará kachňata matku nepotřebují. Matka opouští potomstvo pravidelně dva měsíce poté, co se vyklubalo. V té době ještě mladé kachničky nedovedou pořádně létat.

Potrava

Potravu získávají chocholačky téměř výhradně pod hladinou. Kachny se přitom potápějí ve dne i v noci, obvykle do hloubky 7 metrů, často však až do 14 metrů. Lehko vydrží pod vodou až 30 sekund. Jejich hlavní potravou jsou škeble a plži, v moři hlavně slávky jedlé a srdcovky, ve sladkých vodách slávičky mnohotvaré. Proto se kachny rády soustřeďují právě v místech, kde je dostatek těchto mlžů. Chocholačky mohou lovit i drobné rybky, které polykají pod hladinou. Mimoto se zvláště v zimě živí semeny plujícími na hladině. Jejich maso páchne díky živočišné potravě silně rybinou, přesto je lidé loví.

Názvy ve světě