Ara rudobřichý

Orthopsittaca manilata

Ara rudobřichý

Orthopsittaca manilata

Popis podle Vašíčka

Samec je celkově zelený, krk, záda, kostřec, vrchní krovky ocasní a spodní část těla má olivově zelené, temeno zelenavě modré, spodní líce modravě zelené. Brada, hrdlo a horní břicho je šedé, lemované zeleně, skvrna na řitním otvoru a středu spodního břicha hnědavě červená. Holenní peří zelené, lemované hnědavě červeně, spodní krovky ocasní modravě zelené, horní krovky křídelní zelené se žlutým přelivem, letky ruční, krovky ruční a krajní velké krovky křídelní tmavě modré, lemované zeleně. Spodní krovky křídelní žlutavě zelené, spodní velké krovky křídelní olivově zelené. Ocasní péra zelená, na spodní straně olivově žlutá, nahá lícní oblast žlutá, zobák šedavě černý, duhovka tmavě hnědá, běhák tmavě šedý.

Samice je zbarvena stejně jako samec. Je však patrně menší, mnohdy se samice kroužkují i menšími kroužky než samci.

Mladí ptáci mají oproti rodičům bílý zobák, do stáří 1 roku jim na zobáku zůstává bílý pruh.

Výskyt a život v přírodě

Jako ostatní zástupci arů, pochází samozřejmě i ara rudobřichý z Jižní Ameriky. Areál rozšíření zasahuje především na území Guayany. Jeho populace je však rozšířena také v Trinidadu, od severní a východní Venezuely až po Kolumbii, Peru a centrální Brazílii. Tento pták se od ostatních zástupců arů liší svým specifickým způsobem života, jedná se o potravního specialistu. Téměř 100% jeho potravy tvoří plody z mauritijské palmy (Mauritia flexuosa). Tyto plody obsahují velké množství beta-karotenu, který jako jediný z vitamínů řady A nepotřebuje ke vstřebání tuk. V zajetí má nedostatek vitamínu A fatální následky, stejně tak trpí na tloustnutí. Dalším specifikem tohoto ptáka je biotop, ve kterém žije. Tvoří ho především bažinaté porosty již zmíněné rostliny. V takovém prostředí se ptáci nemusí bát predátorů a ostatních rušivých elementů. Žijí zpravidla v hejnech. Hnízdí v dutinách stromů. V začátcích masivního exportu ptáků z Jižní Ameriky bylo ary rudobřiché prakticky nemožné úspěšně adaptovat na chov v zajetí, problém byl právě v jejich způsobu obživy, ztráty byly obrovské. Až po příjezdu jednoho holandského veterináře byla celá hádanka vyřešena a ptáci se pak začali úspěšně vyvážet do Evropy. Dá se říci, že dnes je již populace v zajetí stabilizována a ptáci tohoto druhu úspěšně odchovávají.

Chov v zajetí

Klíčem k úspěšnému odchovu u toho druhu je krmení. Jak již bylo zmíněno ptáci trpí tloustnutím. Z tohoto důvodu nesmíme podávat ptákům nic tučného (např. burské oříšky, piškoty, atd.). Krmíme tedy směsí pro větší papoušky, nejlépe máčenou, dále velké množství ovoce, vařenou rýži a mrkev. Nesmíte zapomenout na standardní doplňky, jako je sépiová kost, písek na trávení a miska na koupání. Dalším předpokladem pro zdárný odchov je také velikost chovatelského zařízení, které by mělo být dostatečně velké. Minimální rozměry ubikace: 4 x 2 x 3 m (dšv). Praktickým řešením jsou kombinované voliéry. V zimě však musíme teplotu ve vnitřní části udržovat alespoň na 10°C. Budku používáme buď kmenovou a nebo prkennou stojatého typu. Ideální rozměry jsou 30 x 30 x 55 cm (dšv). Samice snáší zpravidla 2-3 čistě bílá vejce. Inkubační doba trvá 25 dní. Po 11 týdnech mláďata vylétávají z budky.

Závěrem

Přestože je ara rudobřichý ve volné přírodě značně rozšířen a vytváří stabilní populace, chov v zajetí tohoto ptáka je poměrně problematický a proto se pořád tento druh řadí mezi ty vzácnější, jen tak pro zajímavost jeho nejbližším příbuzným je Ara spixův (škraboškový). V ČR se cena těchto ptáků pohybuje kolem 30tis./pár, samice se shánějí mnohem hůř.

Názvy ve světě