Husa česká chocholatá

Anser anser f. domesticus

Husa česká chocholatá

Anser anser f. domesticus

Husy české chocholaté byly vyšlechtěny ve východních Čechách z hus českých dlouhodobou selekcí na chocholatost. Jako samostatné plemeno byly uznány v roce 1988. Jsou nenáročné a vhodné zejména pro extenzivní podmínky chovu. Předností je velká jatečná výtěžnost a velmi dobrá kvalita masa. Také peří má vysokou kvalitu a velký podíl prachového peří. Pud sezení na vejcích a vodění housat je u naprosté většiny hus zachován.

Jde o husy menšího tělesného rámce s kratším, širokým, nepříliš hlubokým trupem s jednoduchým podbřiškem menší až střední velikosti. Hlava je spíš menší, v celé horní linii výrazně klenutá s výraznými lícemi. Na temeni je lebeční výduť sloužící jako podklad pro výraznou, vzadu částečně otevřenou chocholku. Krk je kratší, silnější, mírně esovitý s výrazně tvarovaným peřím. Běháky jsou kratší, růžové, u starších zvířat načervenalé.

Hmotnost se u housera pohybuje kolem 5,7 kg a u husy kolem 4,8 kg.

Chovají se pouze v čistě bílém zbarvení.

Husa česká chocholatá náleží do řádu vrubozobí. Zástupci tohoto řádu jsou velcí, zavalití ptáci s dlouhým krkem a krátkým zobákem.

Společným znakem všech vrubozobých jsou vroubkované okraje zobáku, lamely, které původně umožňovaly vrubozobým filtrovat drobné částečky z vody nebo bahna. Ne všechny druhy se živí filtrací, husy a bernešky se pasou na vegetaci, mořčáci, kteří jsou rybožraví, mají zobák hákovitý, podobný zobáku kormorána. Okraj zobáku morčáků je ale také vroubkovaný, v tomto případě jim dobře slouží k uchopení kluzké kořisti.

Názvy ve světě