Husa císařská

Anser canagicus

Husa císařská

Anser canagicus

Husa císařská jako jedna z nejkrásnějších hus rodu Anser. Hnízdí na nejzazším severovýchodu Asie, na úzkém pruhu západního i východního pobřeží Beringová moře a na ostrově sv. Vavřince. Přezimuje na pobřeží Tichého oceánu a na Aleutech.

Vzhledem husa císařská poněkud připomíná modrou formu husy sněžné, od které se liší černým zbarvením přední části krku, sahajícím přes hrdlo na bradu, a oranžově žlutýma nohama. Vrchní strana těla je modrošedá s černými příčnými proužky, hlava a zadní část krku stejně jako ocas jsou bílé. Hruď a boky jsou šedé s příčným proužkováním, břicho temně šedé, vzadu světlejší. Horní část zobáku je červenohnědavá, spodní černá. Dospělý pták měří 76 cm.

Více než ostatní druhy rodu Anser jsou tyto husy vázány živočišnou potravou na moře, kde je nacházíme v blízkosti horní hranice přílivu, na březích přítoků a na ostrůvcích v deltách řek. Hnízdo bývá v kotlince, do které husa snáší první vejce bez vystýlky, teprve pak vystýlá hnízdo rostlinnými částmi a prachovým peřím. Je dokonale maskováno v nánosu různých větví a samice při přiblížení člověka položí krk na zem, takže i člověk jdoucí těsně kolem je přehlédne. Snůška je 3 až 8 matově bílých vajec, na kterých sedí husa 24 dní. Jakmile husa začne sedět, houser se uchyluje do vzdálené „pánské společnosti" a vrací se až po vyklubání mláďat. Potom se zúčastní péče o ně. Koncem července začíná pelichání dospělých hus, které Eskymáci v době neschopnosti letu hromadně vybíjejí. V polovině srpna jsou staří i mladí ptáci schopni letu a koncem září odlétají na zimoviště.

Potravou jsou jim různí mořští živočichové, které sbírají za odlivu (převážně měkkýši, korýši a červi). Husy císařské se však také pasou na tundrové trávě a sbírají jahody a bobule. V roce 1908 byly dovezeny první husy císařské do zoo Londýn a zanedlouho i vychovány v Nizozemí (chovatel Blauw), Velké Británii (Wildfowl Trust) a Francii (Cléres). Jako ostatní husy vyžaduje i husa císařská čistou vodu a trávník a navíc živočišnou složku v potravě. Hmyz konzumují jen výjimečně, dávají přednost obilninám, proto musíme do směsi přidávat drcené garnély, rybí a masovou moučku nebo jinou formu živočišné bílkoviny. Ve Velké Británii chovatelé s úspěchem zkrmují psí suchary. Mláďatům dáváme zpočátku na vodu mravenčí kukly a do krmítka navlhčenou směs sušeného hmyzu (jepic) a garnél. Často přijímají kašovitou směs odchovné moučky, do které můžeme přidávat sekané kopřivy, vojtěšku, ovesné vločky a otruby. V trávníku vyhledávají křehké rostliny (smetanku, ptačinec apod.). Asi ve stáří 4 týdnů počínají žrát obiloviny, zejména proso, máčenou pšenici a oves. K hnízdění potřebuje husa císařská klid. Zvlášť vhodné jsou pro zahrady v chladných polohách.

Názvy ve světě