Hedvábnička bílá

Gallus gallus f. domestica

Hedvábnička bílá

Gallus gallus f. domestica

Hedvábnička patří mezi velmi stará plemena. Svým opeřením jsou mezi ostatními zcela ojedinělé a mají pověst velmi dobrých pěstounek všech kuřat.

Vlastí této okrasné slípky je jihovýchodní Asie. Již ve 13. století benátský cestovatel Marco Pólo píše o této drůbeži, že „kůži má porostlou místo peřím černou srstí, ale klade vejce jako ostatní kurové a k jídlu velmi dobrá jest". K nám se však dostala pravděpodobně teprve počátkem tohoto století.

Hedvábničky mají kůži černomodře zbarvenou a peří podobné struktury jako pštrosi s nespojenými paprsky, podobající se hedvábné srsti, čímž se tento kur liší od všech ostatních plemen drůbeže. Má dozadu spadající hedvábnou chocholku, modročervený růžicovitý hřeben a namodralé ušnice i laloky, takže působí dojmem zcela exotickým. Běháky jsou tmavomodré s pěti prsty a zpředu porostlé krátkými jemnými peříčky.

Snáška bývá uváděna kolem 80 vajec za rok, není tedy nijak vysoká. Hedvábnička bílá má však mimořádný význam pro chovatele kurovitých ptáků jako pěstounka cizích kuřátek. Za příznivých podmínek začíná se snáškou velmi brzy a vždy po snesení 12 až 20 vajec zasedne, což se opakuje celé léto. Je tedy téměř stále k dispozici jako dobrá pěstounka. Poněvadž hedvábničky nelétají, musí mít hřady umístěné velmi nízko. Kuřátka musíme chránit před vlhkem a chladnem. Nejlépe se osvědčil pískovaný výběh. Barevné rázy jsou: hedvábnička bílá, černá, modrá a koroptví. Vzorníkem předepsaná hmotnost této statné drůbeže, označované dříve některými autory jako „polotrpasličí", je u kohoutka 1000 g, u slípky 800 g.

Skupina těchto bizarních ptáků, kteří vzezřením ani nepřipomínají naše domácí kury, působí na zeleném trávníku skutečně exoticky a upoutá ihned pozornost každého návštěvníka.