Cemanská slepice

Cemanská slepice

Gallus gallus f. domestica

Původ a historie

Toto neobyčejně zajímavé plemeno kura pocházející z Indonesie je známější spíše pod názvem Ayam Cemani nebo jen cemani. Ne že bych byl obrozenecký jazykovědec, ale raději bych toto plemeno nazýval česky cemanská slepice nebo cemanka, tak jak jsme zvyklí u ostatních plemen drůbeže. Jde o přirozený název odvozený od místa původu vesnice Cemani ve střední Jávě. Indoneský výraz Ayam znamená slepice nebo kur, takže doslovný překlad z Indoneštiny by byl slepice z Cemani. Cemani je tedy vesnice nedaleko centrálního jávského města Solo. V jávštině znamená slovo cemani také černý. Plemeno můžeme najít ve střední a východní Jávě, Maduře a na Sumatře. Ve jmenovaných oblastech se vyskytuje v několika variantách a i v populacích kříženců. Jde o vývojově velmi staré plemeno kura, které bychom mohli nazývat dinosaurem mezi slepicemi díky blízké příbuznosti s původními divokými kury. Nejpůvodnější, dnes už zaniklé, cemanské slepice údajně pocházejí ze Sumatry a jsou přímými potomky melanotických (černých) divokých kurů, ze kterých pocházejí i sumatranky. Později byly zkříženy s plemenem Ayam Kedu, což je velmi staré plemeno blízce příbuzné s divokými kury se znaky bojovných plemen a dobrou produktivitou vajec i masa a původní populace cemanských slepic téměř zanikly. Nejdůležitějšími znaky cemanských slepic je černé opeření se zeleným leskem, černé běháky i drápy, černý zobák, černý hřeben, laloky, ušnice, černý obličej a kůže, černý jazyk i svalovina, černé kosti a dokonce i černé zbarvení vnitřních orgánů. Údajně i krev je mnohem tmavší než u ostatních zvířat. Díky těmto unikátním vlastnostem jsou cemanské slepice v celé Indonesii vysoce ceněny, protože Indonesané věří v jejich mystické síly. Používají se při různých ceremoniích, obřadech, například při zahajování stavebních projektů nebo voleb a na Jávě dokonce vypomáhají i při soudních procesech. Černí kurové tradičně patří k indonéské kulturní historii a jsou součástí tradiční indonéské medicíny. Pojídání černého masa údajně působí proti různým chorobám, ale i proti stresu. Díky tomu se může jeho hodnota vyšplhat až k tisícům amerických dolarů. Chovu cemanských slepic ke komerčním účelům se v Indonesii často věnují celé rodiny nebo i vesnice, protože jde skutečně o lukrativní byznys.

Plemeno bylo poprvé popsáno roku 1920 holandskými kolonisty, především panem Tjokromihardjo z Grabag, Magelangu, města ve Střední Jávě, jehož syn je dnes majitelem velké obchodní společnosti a farmy pro chov cemanských slepic.

První exempláře tohoto plemene byly do Evropy dovezeny teprve nedávno nizozemským odborníkem na drůbež panem Janem Steverinkem, který v letech 1998-2000 několikrát Indonésii navštívil a věnoval se zkoumání tohoto plemene a hledání jeho původu. Do Evropy, konkrétně do Nizozemska pak dovezl první násadová vejce. Z první násady se v roce 1998 vylíhla jen jedna slepička. O rok později z 2. várky násadových vajec se vylíhl v lednu 1999 zase pouze jeden kohout. Z 3. várky násadových vajec se v září 1999 vylíhli 2 slepice a 2 kohouti.

Roku 2003 byl v Nizozemsku ustanoven první standard tohoto plemene. Ve stejné době, tedy na začátku 21. století se cemanské slepice dostaly z Nizozemska i do Německa. Roku 2006 byl standard plemene pod názvem cemani zařazen do německého, respektive evropského Vzorníku, který vyšel v barevné formě. Ve stejném roce jsme si mohli cemanské slepice prohlédnout na Evropské výstavě v Lipsku, kde je prezentoval německý chovatel Hermann Gerling v počtu jeden kohout a tři slepice. Celá kolekce byla zařazena v běžné expozici a posouzena právě podle nového standardu. Pro zajímavost její ocenění bylo: kohout sg 93 b., slepice sg 94 b. + doplňková cena, g 92 b. a b 90 b.

Plemenné znaky

Cemanské slepice jsou tedy lehké, pohyblivé slepice se znaky bojových plemen, hrdého výrazu, s dlouhými běháky, jednoduchým listovým hřebenem a dobrým osvalením. Typickým plemenným znakem je intenzivní černé zbarvení opeření, černá barva obličeje, hřebene, laloků, ušnic, pokožky i svaloviny.

Trup je středně dlouhý, štíhlý, vepředu poněkud širší, dobře osvalený, zvednutě nesený. Krk je poměrně dlouhý a silný, krční závěs dosahuje až na ramena. Záda jsou středně dlouhá, plochá, směrem dozadu se zužující. Ramena jsou široká, zakulacená. Křídla mají silná, dlouhá a velká, vysoko nasazená, pevně přilehlá a paralelně s trupem nesená. Sedlo je s kratším a tuhým závěsem. Ocas je poměrně vysoko nesený, nepříliš bohatý, ostny per jsou tvrdé, srpy středně dlouhé, pevné a úzké. Prsa jsou plná a zakulacená, vysoko nesená.

Břicho málo vyvinuté. Hlava středně velká, v poměru k trupu se jeví jako velká, černá.

Obličej je hladký, černý. Hřeben jednoduchý listový, velký, se 4 až 6 zuby, silné, masité tkáně, s odstávajícím praporkem, černý. Laloky jsou středně dlouhé, zakulacené, černé.

Ušnice: malé, černé. Oči jsou velké, živé, tmavě hnědé až černohnědé.

Zobák je silný, dobře zahnutý, černý. Holeně jsou středně dlouhé, silné, dobře a přilehle opeřené. Běháky jsou dlouhé, jemných kostí, hladké, černé. Prsty dlouhé, silné, dobře rozprostřené, černé včetně drápů. Opeření je velmi tvrdé, úzké, pevně přilehlé, s malým podílem prachového peří. Slepice odpovídá kohoutovi až na znaky podmíněné pohlavím. Trup je méně zvednutě nesený. Znaky na hlavě jsou ještě intenzivněji černé než u kohouta.

Velkými vadami v plemenných znacích je vodorovně nesený trup, zavalitý trup, slabé osvalení, úzká ramena, vysoko nebo nízko nesený ocas, nízký postoj, svěšená křídla, měkké opeření s velkým podílem prachového peří, ostružinově zbarvený hřeben, obličej, laloky a ušnice nebo světlé oči. Hmotnost kohouta je 2,0 - 2,5 kg a slepice 1,5 - 2,0 kg. Kohouti se kroužkují kroužky o velikosti 18 mm a slepice o velikosti 16 mm.

Zbarvení

Zbarvení je pouze čistě, hluboce černé s více nebo méně výrazným zeleným leskem. Velkými vadami ve zbarvení jsou jinak zbarvená pera, chybějící lesk, výrazný modrý lesk.

Lehkému typu slepic odpovídají i vlastnosti plemene. Cemanské slepice jsou velmi zvědavé, nerady se omezují, jsou neustále v pohybu a střeží si svoje teritorium. Využívají se i v hospodářských kulturách jako ničitelé škůdců, kteří navíc zemědělský produkt i pohnojí. Mají vrozenou schopnost vycítit nebezpečí. Vždy zůstávají individuální a jedinečné. Však také ve své domovině symbolizují poznání, učení, reflexy, pozornost a vnímavost. Údajně jsou schopny přijímat nové myšlenky a dokonce se i něčemu naučit. Jde však spíše o instinktivní záležitosti. Jejich snáška je asi 150 vajec se světle krémovou skořápkou. Minimální hmotnost násadových vajec má být 45 g.

Jak vidíme, podle popisu vnějších znaků, jde skutečně o prazvláštní plemeno kura a já osobně věřím, že se s ním brzy setkáme na našich výstavách, neboť i u nás jsou drůbežářští nadšenci a "fajnšmekři". Dokonce mám zprávy, že už se vyskytuje i u nás, a proto jsme se jej rozhodli zařadit do našeho Vzorníku plemen.

Zdrobnělá cemanská slepice

Aby bylo naše povídání úplné, je třeba se zmínit i o zdrobnělé formě tohoto plemene, která se chová pouze v domovině cemanských slepic pod názvem katai cemani, přičemž indoneský výraz katai můžeme přeložit jako malý. Ve skutečnosti však zřejmě nejde o zdrobnělou formu velkého plemene, ale o zcela odlišné původní zakrslé plemeno vyšlechtěné z černých divokých kurů, neboť svým typem téměř cemanským slepicím neodpovídá, ale nese ještě více znaků bojovných plemen, má vysoký postoj jako asijská bojovná plemena, dlouhé opeření ocasu, který bývá i vlečen po zemi, a závěsů a dokonce se vyskytuje i s motýlkovým hřebenem a malou chocholkou. S cemanskými slepicemi má společnou pouze černou pigmentaci opeření, kůže, hřebenu, laloků, ušnic, očí, osvalení a i vnitřních orgánů. Hmotnost kohoutů je kolem 650 g a slepic kolem 500 g. Slepice snášejí vejce pouze ve dvou snáškových obdobích, přičemž v každém jich snesou jen něco málo přes deset. Slepice jsou velmi dobrými kvočnami, ale oplozenost vajec je prý velmi malá a pohybuje se kolem 60%. V indonesii se využívají stejně jako cemanské slepice, protože Indonesané věří v jejich mystickou sílu.

Mohlo by vás také zajímat

Annabergská kadeřavá slepice,  Augsburská slepice,  Bergská slepice,  Eikenburgská zakrslá slepice,  Fríská slepice,  Kastilská slepice,  Kuska - bezocasá slepice,  Německá krahujcovitá slepice,  Norská hnědožlutá slepice,  Penedesenská slepice