Bažant diamantový

Chrysolophus amherstiae

Bažant diamantový

Chrysolophus amherstiae

Tento nenáročný krásný pták, jenž dostal jméno po manželce guvernéra Indie William Pitt Amhersta, je rozšířen od Tibetu, jižní Číny až po sever Barmy. Do Evropy byli dovezeni poprvé v roce 1828, avšak pouze kohouti. Při rozmnožování bylo použito slepic bažanta zlatého s nímž se snadno kříží a s těmito kříženci se setkáváme dodnes. Bohužel při křížení s diamantovým je zlatý bažant dominantní, takže vrátit se k původnímu diamantovému trvá několik generací. Samozřejmě do Evropy se dostaly v průběhu let další dovozy a s nimi i originální slepičky. Bohužel se jejich potomstvo mísilo s kříženci a v čistokrevné formě se bažant diamantový vyskytoval pouze ojediněle. V současné době se WPA (světová organizace pro chov bažantů) zasazuje o čistokrevný chov všech druhů bažantů a od členů v ní organizovaných se dají pořídit čistokrevní jedinci.

Kohout - délka těla 150-170 cm, hmotnost asi 700-850 g. Slepice - délka těla 65-70 cm, hmotnost asi 500-650 g.

Kohout bažanta diamantového má hlavu, krk a hřbet tmavě zelený, na krku a hřbetě tmavé lemování. Okolo oka, které má žlutou duhovku, je lysá kůže žlutobřidlicové barvy, která pod okem tvoří jakousi kapku, podle které se dají už ve věku asi 8 týdnů rozeznat kohoutci od slepiček (ty mají zároveň tmavě hnědé oko, na rozdíl od kohoutů, kterým začíná světlat). Na začátku týla má úzkou červenou chocholku. Na krku pak sněhobílý límec dvojitě příčně černě lemovaný, tento v toku rozevírá. Břicho a boky má opět sněhobílé, peří na nohou může být černé, ale nikdy hnědé nebo červené. Křídla tmavě modrá. Nohy jsou vyšší břidlicové barvy. Žlutý hřbet přechází v oranžový kostřec, který pokračuje v ocas. Střední pero ve tvaru V, je stříbřitě bílé a příčně pruhované širokými černými pruhy mezi nimiž je jemně černě žíhané.

Slepička bažanta diamantového je větší než zlatá a je tmavě hnědá s širokou kresbou, temeno a krk čokoládové břicho světlé skoro bílé, nohy břidlicové. Střední ocasní pero je hnědé jakoby do stříbrna s příčnými pruhy, konec ocasu zakulacený, nikdy špičatý.
Kohout získává šat dospělých druhým rokem, plodný bývá už v prvním roce, je polygamní může mít až 4 slepičky. V toku je velmi temperamentní, proto je dobré, když má více slepiček a ty mají možnost úkrytu. Dobrou volbou je dutý kmen stromu, případně postačí i roura, do které, pokud se v ní slípka schová, tak ji kohout nepronásleduje. Při toku kohout rozevře límec obíhá okolo slípky a vydává syčivé zvuky.

V dubnu snáší slípka 6-12, při odebírání dvojnásobný počet vajec. Ta mají narůžovělý odstín s tupou špičkou (ne nažloutlá a špičatá) a jsou o něco málo větší než u bažanta zlatého. Inkubace trvá 24 dnů. Odchov je podobný jako u bažanta zlatého.

Jak jsem se již dříve zmínil, snadné křížení bažanta diamantového se zlatým způsobilo takřka vymizení tohoto druhu v jeho původní čisté formě z naších chovů. V minulosti se v naší republice chovem a rozšiřováním populace diamantových bažantů a osvětou podporující její čistokrevný chov zabývali především dva velcí a úspěšní chovatelé bažantů, pan Zanotto z Líbeznic a pan Lažnovský z Vinařic.

Nyní shrnu v základních bodech, jak by měl čistokrevný diamantový bažant vypadat: Kohout: základem je popis uvedený nahoře a pak tyto detaily: chocholka musí být nasazená až v týlu, tmavě červená (ne oranžová), úzká a dlouhá, temeno hlavy musí být zelené, břicho a boky čistě bílé, peří na nohou mohou být černé. Vše ostatní jako hnědá, červená, nažloutlá je špatně. Nohy vysoké břidlicové, nikdy nažloutlé. Ocas dlouhý, široce střechovitý, čistě bílý s širokými černými pruhy, černě žíhaný bez mramorování. Slípka: základní barva je tmavohnědá, širší kresba, hlava a část krku je čokoládová až dočervena, končetiny břidlicové, nesmí být nažloutlé. Spodní část světlejší, břicho šedobílé. Ocas na konci zaoblený.

Vejce jsou narůžovělá s tupou špičkou. Inkubace bývá 24 dnů o den více než u bažanta zlatého.

Názvy ve světě