Amazoňan rudoocasý

Amazona brasiliensis

Amazoňan rudoocasý

Amazona brasiliensis

Popis

Samec je zelený, na spodině bledší, čelo a uzdičku má červené, temeno a týl růžově červené, špice per fialové, u kořene žlutější, bradu, líce, příuší a krk růžově modré s šedomodrým lemováním. Spodní krovky ocasní žlutavě zelené, okraj křídla červený, vrchní krovky křídelní a vnitřní letky loketní lemované bledě žlutozeleně, krovky ruční zelené, na špici modré, spodní krovky křídelní žlutavě zelené, spodní letky u kořene na vnitřním praporu s modravě zeleným odstínem. Střední ocasní péra jsou zelená, krajní zelená, na špici zelenavě žlutá, vnější tři péra s tmavě purpurovým pásem. Zobák je rohový, na špici horní čelisti šedý, duhovka hnědá, běhák šedý.

Samice je na přední straně hlavy méně červená, líce má matnější a více zelené a s purpurovým okrajem.

Mláďata mají méně červené zbarvení na čele, matnější zbarvení a duhovku tmavou.

Rozšíření: jihovýchodní Brazílie od Sao Paulo až k Rio Grande do Sul.

Život v přírodě

Amazoňan rudoocasý nebyl ve své domovině nikdy hojný. Dříve se vyskytoval v lesích blízko pobřeží celé jihovýchodní Brazílie; současná populace cca o 3.000 exemplářích ztrácí stále svůj biotop, proto je ohrožena vyhubením. Obývá nyní jen pobřežní laguny po obou stranách státní hranice Sao Paulo a Paraná, v jižní Brazílii. Stále se odchytává pro ilegální obchod, vysoké palmy kde hnízdí se kácí, domorodí obyvatelé mladé chovají jako domácí zvířata aby je příležitostně prodali a z jejich kmenů se vyrábějí čluny. Bylo zjištěno, že byli stříleni i na nocovištích, přestože je chrání zákon CITES I. Pro jejich záchranu bylo v méně osídlených krajích vyhlášeno již 7 chráněných oblastí.

Amazoňan rudoocasý žije v Brazílii v době hnízdění v párech, později v rodinných skupinách, které se shlukují i do menších hejn. Potravu vyhledávají v hustých lesních porostech. Nejsou specialisté na určité dřeviny, protože biologové záchranného projektu zjistili, že potravu vyhledává v 15 typech lesního porostu. Živí se květy a plody různých stromů, z nichž dominuje Erytrina speciosa.

Nocují na ostrovech společně ve větším množství, na pevninu přilétají za potravou až mezi 9. - 10. hodinou ranní. Jako i jiné druhy amazoňanů často křičí. Jejich hlasové projevy jsou různých zvuků, podle dané situace. Přistávají-li po delším letu nebo objeví-li dravce - jejich křik je značný; po západu slunce se naopak chovají tiše. Bylo také od domorodců zjištěno, že jakmile mláďata jsou v budce starší jak 20 dnů, ozývají se ze své dutiny o potravu a to je signál pro lovce, že je mohou vybrat z hnízda.

Při toku staví sameček peří na šíji a rozevírá ocasní péra do vějíře, přičemž u něj vyniká nápadně červené zbarvení, podle kterého byl pojmenován.

Amazoňan rudoocasý hnízdí v dutinách vysokých stromů, nejčastěji v palmách. Používá většinou staré dutiny, ve kterých hnízdili datlové. Jejich hnízda byla nalezena nejen 8 m a 16 m vysoko ale i 1,5 m nad zemí. Dutiny kde hnízdí se obtížně hledají, protože jsou obvykle v hustých lesních oblastech na nepřístupných místech, jako například v bažinách, záplavových oblastech apod.

Samice snáší 3 - 4 bělavá vejce do dutin 50 - 100 cm hlubokých. Hnízdí v září - únoru, mladí opouštějí hnízdo cca za 60 - 65 dní. Více jak 3 odchovaná mláďata v jednom hnízdě nebyla zjištěna.

V chráněných oblastech se mu vyvěšují i umělé hnízdní budky rozměrů 40 x 40x 60(výška) cm, vletový otvor mají od základny 45 cm. Ochranáři jsou přesvědčeni, že je obsadí nejprve jiní zájemci, později amazoňani rudoocasý.

Krmení

Amazoňany rudoocasé krmíme slunečnicí, lesknicí, ovšem, neloupanou rýží, burskými oříšky a krmivem pro psy. Mají dostávat nedozrálou kukuřici, cukrovou třtinu, nedozrálé obilí, různé ovoce a denně namočený bílý chléb. V době hnízdění jim chovatel přidával do tohoto vlhkého pečiva vitamin E. Ptáci dostávali na oštipování také zelené větve s pupeny a vápennou omítku; čerstvou vodu denně. Dostávali také obchodní směs semen pro papoušky, ve které bylo slunečnice maximálně 20%. Ve směsi byl i semenec, kardi, pšenice oves, různé druhy prosa aj. Zelené krmivo v krmné dávce je nezbytné a podává se podle ročního období, jak je k dispozici. Denně mají dostat i jablko a mrkev. Pochoutkou pro ně byly třešně, jahody, maliny a na podzim bobule černého bezu. Rádi mají i odkvetlé semeníky smetanky lékařské. Na zimu se jim mohou zmrazit polozralé kukuřice, šípky a jeřabiny. Celoročně měli ve voliéře také grit a drcené mušličky.

Názvy ve světě