Moloch ostnitý

Moloch ostnitý

Moloch horridus

Popis

Austrálie je domovem mnoha velkolepých plazů, ale jeden z nejpozoruhodnějších ze všech je trnitá ještěrka známá jako moloch ostnitý. Moloch byl poprvé prezentován v Londýně (John Gould ve 1840). Tento druh určil poprvé John Gray (1841) a dal mu oficiální vědecké jméno, latinský dvojčlen Moloch horridus. Gray pojmenoval tento druh ještěrky po strašném Canaanite bohu který se jmenoval Moloch. Dr. Latinské přesné jméno horridus znamená tvrdý nebo ježatý. Moloch ostnitý bývá často ukazován ve filmech, které jsou natočeny ve vnitrozemské Austrálii a většina lidí má představu o těchto ještěrkách, že jsou to gigantické strašlivé nestvůry.Ve skutečnosti jde o poměrně malé ještěry s klidnou povahou.

Saville Kent (1897) byl mezi prvními lidmi kteří chovali molochy v zajetí v Austrálii, sledoval jejich chování podrobně. Objevil, že se živí výlučně mravenci. Autor se vydal do Austrálie v roce 1966 s nadějí, že zdokumentuje život molochů a přispěje tak novými poznatky. Cestoval 12000 kilometrů, několik měsíců ve vyprahlé Austrálii bez nálezu jediné ještěrky, začal zoufat že žádného molocha nenalezne.Jednou mu ale moloch ostnitý zkřížil cestu přes silnici. Nebylo složité ho chytit. Přenesl ještěra na jemný písek a sledoval jaké stopy za sebou zanechává. Podle stop již nebylo těžké ještěry vystopovat.

Jednou, u velmi vzdáleného místa ve velké Viktorii, kde jsem molochy nikdy nepozoroval, jsem zaznamenal stopy ve tvaru čísla osm. Vyčerpali jsme všechno jídlo a pití a tak jsme se rozhodli se vydat druhý den zpět do civilizace.Tento den již slunce zapadalo. Má bývalá manželka Helen a já jsme tedy postavil pár metrů od centra stop ve tvaru osmičky. Tu jsme ale viděli utíkat ještěrku která celou dobu stála před námi. Zde je vidět jejich skvělá maskovací schopnost a to i když člověk má jejich obraz stále v mysli, přesto ji nevidí.

Rozšíření a lokalita

Molochové jsou rozšířeni nejvíce ve vyprahlé vnitrozemské Austrálii, zvláště na písčitých zemích, zřídkakdy žijí na kamenitých zeminách. Ještěři jsou rozšířeni na dvou docela odlišných lokalitách v jižní Austrálii a jihozápadní až západní Austrálii.

Potrava

Moloch ostnitý se tedy specializuje na mravence, nic jiného prakticky nejedí. Živí se dvěma malými druhy mravenců rodu Iridomyrmex. Dokáží sníst 24 až 45 mravenců za minutu. Je dokázáno, že žerou příležitostně větvičky, malé kameny a vejce drobného hmyzu, které ulpí na mravencích. Denně je spořádáno velké množství mravenců odhady mluví o 1000 - 2500 mravenců denně.

Molochové mají vyznačená svá místa kam se chodí vyprazdňovat, dokonce se sem vrací i z větších dálek. Naznačuje to i veliké množství trusu na jedné hromádce.

Voda: molochové mají systém kanálků které vedou vodu ze hřbetu až k jejich ústům. Bentley a Blumer (1962) dokázali, že tyto kanálky používají k pití vody. Díky tomu mohou pít vodu i z padlé rosy což je ve vyschlé poušti velmi důležité.

Falešná hlava: na krku mají molochové trnitý výrůstek, který je nazýván falešná hlava. Pokud se dostanou do nebezpečí stáhnou svou hlavu mezi přední končetiny a nastaví nepříteli tento ostnitý výrůstek. Většina dravců i hadů si útok rozmyslí, protože je tento výrůstek nesnadné polknout.Jednou jsem chytil ještěra, který měl falešnou hlavu zraněnou, zřejmě nějaký samec se pokoušel ještěra ulovit. Ve vyrušení se ještěři brání také nafukováním celého těla.

Dokáží také maskovat svou stopu a to tak že zvednou končetiny a plazivým pohybem se pohybují. Také dokáží velmi rychle měnit barvu - když jsou aktivně vyhřátí, mají bledě žlutou nebo červenou barvu ,pokud jsou znepokojeni jsou olivoví. I přes jejich maskovací schopnost a trnitost se občas stávají potravou predátorů. Jednou jsem, při sledování molochů, nalezl mrtvého varana (Varanus gouldi), uchovával jsem ho v laboratoři pro pozdější zkoumání. Nalezl jsem stopy molocha které náhle zmizely. O šest měsíců později jsem pitval zmiňovaného varana a v jeho žaludku jsem nalezl molocha! Zůstal jsem užaslý, že molochovi ostnité výrůstky neprotrhli žaludeční stěnu varana. Dalšího ještěra jsem nalezl v žaludku varana (Varanus tristis). Dravci jsou také pravděpodobní predátoři a přirození nepřátelé molochů.

Parazité

Ještěři často trpí na vnitřní parazity, převážně na červy Parapharyngodon kartana a Abbreviata sp. Tito paraziti pravděpodobně využívají mravence a termity jako střední hostitelé a takto se dostávají až do traktů ještěrů. Nový druh tasemnice (Oochoristica piankai), byl nedávno popsán z tenkých střev molocha (Bursey et al. 1996).

Velikost, růst a věk

Dospělé samice jsou větší a mohutnější než samci. Samice měří v dospělosti 80 až 110 mm v těle a váží 33 až 88.7g , zatímco dospělí samci mají méně než 96 mm v těle a nikdy neváží více než 49 g. Nápadný rozdíl je mezi rychlostí růstu samic a samců. Sporn (1955, 1958, 1965) si ponechal několik jedinců 5-8 roků a ukázal, že samice a samci rostou první rok úplně stejně, druhým rokem už ale samice rostou rychleji. Nejvíce rostou molochové do pátého roku života. Sporn si nechal ještěry maximálně 8 let, z toho ale usoudil že dokáží žít až 20 let. Bylo by dobré kdyby to někdo jednou ve své studii prokázal.

Sezónní aktivita a reprodukce

Moloch ostnitý má zajímavou sezónní aktivitu. Tyto ještěrky se pohybují málo během nejteplejších letních měsíců (červen a červenec) nebo během nejchladnějších zimních měsíců (leden a únor). Molochové jsou aktivní na podzim během tří měsíců (březen, duben, a květen) a reprodukční aktivita je od srpna do ledna. Během horkých letních dnů, ještěři zalézají pod zem do nor.

Molochové bělem léta a podzimu nevydají moc aktivity, jednotlivec je omezený na oblast asi 6-9 metrů. Uvnitř této oblasti, je dostatek mravenců a úkrytů z keřů. Ještěři tráví většinu dne i noci v těchto úkrytech a vydávají se jen na lov. Stopy a pozorování ještěrů nabízí následující harmonogram dne ještěra : ještěrka se nejdříve jde nahřát na prosluněné místo někde na písku. Když dosáhne své tělesné aktivity ležením v písku, jde se vyprázdnit na své obvyklé místo. Stejnou cestou se pak vrací ke svému úkrytu. Po cestě sezobne několik mravenců, které se mu dostanou do cesty. Páření bylo pozorováno na podzim, což dokazuje ukládání spermií do spermatických váčků.

Ve srovnání s letní omezenou aktivitou, je v období páření (srpen, září) jejich aktivita velmi vysoká. 25 srpna 1967 jsme pozorovali shromáždění dvou samců a dvou samic pod keřem. Stopy ukázaly, že jednotlivci urazili vzdálenost 45 - 76 metrů a to z různých směrů.

Důkaz podobného shromáždění byl pozorován na dalším místě, také v srpnu. Jenže to jsme nalezli jen dva samce. Stopy ale nasvědčovaly tomu, že zde byly i dvě samice, zřejmě rozdílných velikostí. Přes značná úsilí jsme tento jev již v jiném období nezaznamenali. V září jsme zavřeli do plastového boxu samce se samicí. 60 minut se nic nedělo ještěři na sebe nijak nereagovali. Pak samec začal pronásledovat samici. Samice se zastavila a samec se k ní zezadu přiblížil a pokusil se o spojení. Samice zřejmě nebyla připravena k páření a tak samce shodila na zem a postavila se k němu výhružně bokem.

Vejce jsou snášena od září do konce prosince. Obvykle je to jen jedna snůška ročně. Velikost snůšky je 3-10 vajec. Délka inkubace je od 90 do 132 dnů (průměrně 118 dnů).

Během jara 1995 jsem s pomocí několik kolegů (Graham Thompson, Gretchen Pianka, a Muriel DenBoer) udělal radiový pokus. Malé vysílače byly připojeny externě. Zapojili jsme 9 vysílačů (3 samci a 6 samic). Sledovali jsme je každý den až do listopadu 1995. Dav samci se ztratili, zřejmě je sežral nějaký dravec. Jeden pár se dal na velikou cestu a během několika dnů procestoval několik kilometrů. Jiní jedinci se zase zdržovali na svých místech a razili jen krátké vzdálenosti.

Tři samice vykopaly snůškové nory (19 září, 3 října, 12-13 listopadu.). Všechny nory byly vyhrabány na jižní straně písčitého převisu. Samice hloubily několik dní, zadními končetinami vyhazovaly písek za štoly. Nora byla 22,8 cm dlouhá a poté byla pravoúhlá zatáčka za kterou samice vyhloubila komoru do které snesla vejce. Po snůšce samice opatrně noru zahrabaly aby nenechaly žádnou stopu po hrabání. Jedna samice noru zahrabala až během noci.

Postavili jsme ohradu mezi dvěmi norami aby se k vejcím nemohli dostat predátoři a neutekla nám mláďata po vylíhnutí, protože jsme je chtěli fotit, vážit a měřit. Třetí hnízdo bylo vyhrabáno nejspíše varanem. Nory byly kontrolovány každý den až do února. První mládě vylezlo z první nory 20-21 ledna 1996. V druhé noře začalo líhnutí až 7. února 1996. Všechna mláďata vylezla rovným tunelem vyhloubeným rovnou na povrch. Mláďata vážila 1.8 g a měřila 63 až 65 mm (celková délka i s ocasem).

Krátce po líhnutí jsem opatrně vykopal jámu ke snůškové komoře. Byla veliká 7 x 12 x 15 cm a vyplňoval ji vzduch. Nenalezl jsem žádné zbytky skořápek, předpokládám, že je mláďata snědla aby dostala svou první dávku vápníku. Je to můj první případ kdy nějaký plaz po vylíhnutí snědl své vaječné obaly, zřejmě je to tím že v komoře jsou skořápky snadno nalezitelné, kdežto jiní plazi svá vejce zahrabou a tak se skořápky smísí se substrátem a jsou těžko k nalezení.

Názvy ve světě

Moloch ostnitý

Anglicky: Thorny Devil, Německy: Dornteufel, Polsky: Moloch

Mohlo by vás také zajímat

Pilobřich ostnitý