Zlatoprska malá

Amandava subflava

Zlatoprska malá

Amandava subflava

Zlatoprska malá, trpaslík mezi trpaslíky, nejmenší z astrildů, není zdaleka tak křehká, jak by se na první pohled zdálo. Je nečekaně odolná a nenáročná a v klecích chovatelů patří po chůvičce a zebřičce k těm vůbec nejoblíbenějším. Říká se, že je ze všech afrických astrildů nejotužilejší.

Při hnízdění se spokojí i s klecí. Ovšem pozor: rozestupy mezi dráty nesmějí být větší než 10 mm, jinak se jimi zlatoprska totiž může protáhnout!

Chov je samozřejmě možný i ve voliéře, kde může trávit celou sezónu. Projeví se to na kvalitě a zbarvení peří: skutečně zlaté barvy, která bude dělat čest jeho jménu, dosáhnou jen ptáci, kteří mají možnost se pravidelně vystavovat slunečnímu záření. Na zimu musíme samozřejmě i otužilé zlatoprsky přemístit do tepla.

Na hnízdění nepotřebuje budku, stačí jí hnízdní košíček a chomáč sena a kokosových vláken, z nichž si sama uplete umné kulovité hnízdo. Pokud má příležitost, někdy ho dokonce samostatně zavěsí mezi dvě stébla nebo větvičky.

V přírodě žijí zlatoprsky ve velkých hejnech, někdy společně s jinými druhy astrildů. Ani při hnízdění se páry zcela neoddělují a vytvářejí volné kolonie. Přesto se v zajetí nedoporučuje mít v době hnízdění ve voliéře více než jeden pár, protože tito po celý rok mírumilovní ptáčci spolu v hnízdní době často bojují. Vůči jiným druhům jsou i nadále snášenliví.

Názory na to, zda jsou zlatoprsky schopny vyvést mladé i bez přísunu živé potravy, se různí. Někdo udělal dobré zkušenosti jen s vaječnou míchanicí, případně instantními směsmi, jiný tvrdí, že dosahovat dlouhodobě kvalitních odchovů bez podávání hmyzu, mravenčích kukel, roupic atd. není možné.

Řád: Pěvci (Passeriformes)
Původ: Severní, severozápadní a západní Austrálie
Velikost: Délka těla 9 cm
Chov: Bednová klec (asi 70 cm dlouhá, ale raději větší), venkovní nebo vnitřní voliéra, v zimě však musí být v teple.
Potrava: Různé druhy malých semen, především proso (zvláště v klasech máčených, klíčených i nedozrálých). Hodně zeleného krmiva (ptačinec), v době hnízdění hmyz a speciální míchanice pro hmyzožravce.
Rozmnožování: Samice snáší 3–6 vajíček, sedí na nich 11–12 dní, mladí vylétají po 20–21 dnech, po dalších 2 týdnech už jsou zcela samostatní.
Rozlišování pohlaví: Samici chybí červený pásek nad očima, bývají celkově světlejší.
Dobrá rada: Mezi astrildy patří k nejméně náročným druhům. Pletivo na kleci nebo voliéře nesmí mít větší průměr ok než 1,2 cm.