Listohlod zlatozelený

Listohlod zlatozelený

Phyllobius argentatus

Znaky: Délka těla 0,4-0,6 centimetru. Zářivě zelený, tykadla a nohy hnědé, chodidla žlutá, stehna s ostrým tenkým zubem. Druhově bohatý rod nosatcovitých, ve střední Evropě zastoupený asi 25 druhy, vesměs nesnadno rozlišitelnými. Brouci jsou většinou zelení nebo šedohnědí se světlými a tmavými šupinkami, což vytváří dojem skvrnitosti.

Stanoviště: Listnaté a smíšené lesy, zanedbané parky, velké a staré zahrady; většinou na listnatých, méně na jehličnatých stromech.

Rozšíření: Brouci jsou velmi běžně rozšířeni v celé Evropě až po jih Norska, centrální Švédsko a Finsko, a v Asii na východ po Japonsko. Obývají především listnaté stromy, vzácně i jehličnany od nízkých nadmořských výšek po hory.

Výskyt: Hojný až velmi hojný. Listohlod zlatozelený není zákonem chráněný. Hojný až velmi hojný.

Biologie: Brouci se pohybují v korunách dřevin a ožírají listy, larvy žijí v půdě a živí se kořeny. V půdě se též kuklí. Kukla přezimuje v kukelní kolébce, kterou předtím larva vytvořila.

Potrava: Malé larvy ožírají tenké kořínky, později však mohou způsobit i citelné škody překousáním silnějších kořenů, případně i odkorněním mladých stromků těsně nad povrchem půdy.