Chrobák jarní

Chrobák jarní

Trypocopris vernalis

Znaky: Délka těla 1,5-2 cm. Podobný, ale menší než chrobák velký. Není vždy čistě černý, často se tmavomodře nebo fialové leskne.

Stanoviště: Podobná jako u chrobáka velkého.

Rozšíření: Téměř v celé Evropě.

Výskyt: Ještě hojnější než chrobák velký.

Biologie: Rovněž biologie je velmi podobná jako u chrobáka velkého. Vyhrabané chodby však nejsou tak hluboké a mají spíše nálevkovitý tvar. Na konci chodby vyhrabává četné, asi 20 cm dlouhé boční větve, do nichž klade vždy po jednom vajíčku. Teprve potom plní boční větve i hlavní chodbu trusem až nahoru. Larvy se živí nashromážděným trusem a kuklí se ještě téhož roku v létě. Na podzim se líhnou brouci, zůstávají však v kukelní kolébce v půdě a přezimují. Kukelní kolébka je dobře chráněna a leží v hloubce asi 50 cm. Brouci se pak objevují na povrchu už časně zjara.

Potrava: Larvy i brouci se živí trusem a přispívají tak vydatně k jeho přirozenému odbourávání.

Chrobákovití (Geotrupidae, z řeckého geos, země a trypetes, vrtat) je čeleď brouků. Někteří chrobákovití vyhledávají trus savců; lidově bývají nazýváni hovniválové.

Brouci jsou typicky saprofágní, někteří jsou koprofágní (asi 150 druhů). Většina vyhrabává v půdě noru, do které zatahuje zdroj budoucí potravy larev. Nory některých druhů sahají až do hloubky dvou metrů. Některé druhy kladou vajíčka do zdroje nebo pod zdroj budoucí potravy larev na povrchu země.

Mohlo by vás také zajímat

Chrobák pečlivý,  Chrobák lesní,  Chrobák velký