Strumičník zlatooký

Strumičník zlatooký

Osmylus fulvicephalus

Znaky: Délka těla 2 cm, rozpětí křídel až 5 cm. Průhledná křídla s četnými skvrnami, více na předních křídlech, a s hustou žilnatinou.

Stanoviště: Vždy v blízkosti vody. Především u mělkých potoků, bystřin a tůní s čistou vodou a s kamenitým dnem. Hlavně v podhůří. Strumičník zlatooký je citlivým bioindikátorem čistoty prostředí.

Rozšíření: V mírném i teplém pásu Evropy.

Výskyt: Ostrůvkovitý, jen místy hojnější.

Biologie: Strumičníci se objevují od května do srpna. Pachem vychlípitelných zápašných žláz na zadečku samce láká aktivnější samice a po jejím příletu dochází ke kopulaci. V blízkosti vody na vegetaci klade samice vajíčka. Larvy žijí obojživelně nejen na břehu, ale mohou setrvat i delší dobu pod vodou, kde lezou (neplavou) a pátrají po kořisti. Přezimují na břehu blízko vody, na jaře si upředou řídký kokon, v němž se zakuklí. Po 10-14 dnech se stěnou kokonu prokouše imago.

Potrava: Dospělci loví drobný hmyz, larvy intenzivně loví larvy dvoukřídlých i jiný vodní hmyz, který po uchopení nabodávají, ochromí a nasávacím aparátem vysávají.

Poznámka: Náš jediný zástupce strumičníkovitých (Osmylidae). Na rozdíl od ostatních našich síťokřídlých má v imaginálním stadiu kromě složených očí ještě tři jednoduchá očka.