Pakobylka vyzáblá

Pakobylka vyzáblá

Bacillus rossii

Znaky: Délka těla až 10 cm. Je podobná nejznámější a běžně chované pakobylce indické (Carausius morosus), je však větší a má výrazně delší přední nohy a naopak kratší tykadla. I tato pakobylka tvarem těla a způsobem jeho držení napodobuje suché větvičky. Přizpůsobení je tak dokonalé, že živočich uniká pozornosti i tam, kde by teoreticky měly být patrné barevné rozdíly, např. na suchých křovinách nebo keřích s červenými větvemi.

Stanoviště: Teplé a suché křovinaté biotopy.

Rozšíření: Středozemí, nejblíže k nám žije na dalmatském pobřeží Balkánu.

Výskyt: Dosti hojný až hojný.

Biologie: Rovněž pakobylka vyzáblá se rozmnožuje převážně partenogeneticky, to znamená, že klade neoplozená, ale vývoje schopná vajíčka, z nichž se líhnou normální nymfy. Oválná vajíčka pakobylek mají na horním konci kruhovým švem ohraničené víčko, které nymfa při líhnutí odlomí.

Potrava: Pakobylky jsou býložravci, živí se listím různých keřů a stromů.

Strašilky (Phasmatodea) jsou řád tropického hmyzu bizarního zjevu. Mohou vypadat jako větvička, list nebo třeba kus kůry a dokonale tak splývat s prostředím. Jedná se o výlučně býložravý hmyz.

Vyskytují se ve všech tropických a subtropických oblastech, převážně ve vlhčích lesních biomech. Nejvíce druhů žije v jihovýchodní Asii a Malajsii (Indomalajská oblast). Některé druhy osídlily i teplejší části mírného pásu, hlavně na jižní polokouli. Například některé druhy, zavlečené z Nového Zélandu, dokáží přežívat v jihozápadní Anglii. V Evropě jsou původní druhy pakobylek Bacillus rossius a Clonopsis gallica, které žijí ve Středozemí.

Mohlo by vás také zajímat

Pakobylka galská