Pakobylka galská

Pakobylka galská

Clonopsis gallica

Znaky: Délka těla asi 7 cm. Štíhlá pakobylka s válcovitým tělem a tenkýma nohama. Zeleně nebo hnědě zbarvená. Tvarem, držením i zbarvením těla napodobují pakobylky suché větvičky tak dokonale, že i při velkých rozměrech téměř splývají s prostředím, v němž žijí. Jsou jedním z nejlepších příkladů mimeze.

Stanoviště: Pakobylky nepatří do středoevropské fauny, bývají však chovány v teráriích. Ve své domovině žijí na teplých a suchých křovinatých biotopech. Na jihu Anglie některé druhy zdomácněly i ve volné přírodě.

Rozšíření: Středozemí.

Biologie: Rozmnožuje se většinou partenogeneticky, tzn., že vajíčka se vyvíjejí bez oplození. Samci jsou mimořádně vzácní.

Poznámka: Pakobylky patří do řádu strašilek (Phasmatodea), hmyzu s proměnou nedokonalou, který je rozšířený v tropech a subtropech celého světa. Je známo asi 2500 druhů. Patří k nim i nejdelší žijící hmyz, přes 30 cm dlouhá strašilka Phoboeticus kirbyi.

Strašilky (Phasmatodea) jsou řád tropického hmyzu bizarního zjevu. Mohou vypadat jako větvička, list nebo třeba kus kůry a dokonale tak splývat s prostředím. Jedná se o výlučně býložravý hmyz.

Vyskytují se ve všech tropických a subtropických oblastech, převážně ve vlhčích lesních biomech. Nejvíce druhů žije v jihovýchodní Asii a Malajsii (Indomalajská oblast). Některé druhy osídlily i teplejší části mírného pásu, hlavně na jižní polokouli. Například některé druhy, zavlečené z Nového Zélandu, dokáží přežívat v jihozápadní Anglii. V Evropě jsou původní druhy pakobylek Bacillus rossius a Clonopsis gallica, které žijí ve Středozemí.

Mohlo by vás také zajímat

Hrdlička senegalská,  Ještěrka portugalská,  Plotice portugalská,  Pakobylka vyzáblá