Ostroretka oblohlavá

Ostroretka oblohlavá

Chondrostoma toxostoma

Znaky: Podlouhlé, relativně vysoké tělo, ocasní část oproti tělu poměrně štíhlá. Krátký tupý rypec. Drobná spodní ústa, úzký rohovitý spodní ret. V postranní čáře 50-57 středně velkých šupin. Hřbetní ploutev s 11, řitní ploutev s 12 paprsky. Požerákové zuby 1řadé, v uspořádání 6-6.

Zbarvení: Hřbet tmavý, zelenavý až černavý, boky světlé, stříbřité. Od hlavy až k ocasní ploutvi se táhne tmavý pruh (zvlášť zřetelný je v době tření). Břicho bělavé, základ šupin je tmavý. Hřbetní ploutev a ocasní ploutev jsou zelené, prsní a břišní ploutve, stejně jako ploutev řitní, jsou světle oranžové.

Délka: 15-20 cm, maximálně 25 cm.

Rozšíření: Řeky, vzácně i jezera od jižní a jihozápadní Francie (povodí Rhony, Loiry a Garonny), až po severovýchodní Španělsko (Kantabrie, Pyreneje a oblast Ebro). Poddruh Ch. t. arrigonis (španělsky nazývaný loina) obývá povodí řeky Rio Jucar v jihovýchodním Španělsku. Od hlavního poddruhu se liší štíhlejším tělem, většími šupinami (v postranní čáře jich má 46-52) a menším vzrůstem - maximálně 15 cm.

Způsob života: Druh žijící v malých hejnech blízko u dna s podobným chováním jako ostroretka stěhovavá. Tření začíná v březnu a trvá až do května. Trdliště se nacházejí v menších přítocích velkých řek na štěrkových náplavech v silném proudu.

Potrava: Bezobratlí živočichové, hlavně drobní korýši a měkkýši, měkké části rostlin a řasy, rybí potěr.

Mohlo by vás také zajímat

Ostroretka stěhovavá,  Ostroretka iberská,  Ostroretka ostronosá,  Ostroretka dalmatská,  Ostroretka střevlovitá