Okouník modroústý

Okouník modroústý

Helicolenus dactylopterus

Znaky: Silné a vysoké tělo, velmi podobné tělu kaniců. Hlava (s hladkými kostěnými lištami) a tělo bez kožních výrůstků. Nad velkýma očima nejsou tykadla. Široká, téměř vodorovná ústa s výrazně přečnívající dolní čelistí. Všechny zuby jsou jemné, kartáčovité (v čelistech, na radličné kosti a na patře), horní čelist dosahuje až pod zadní okraj oka. Na přední skřelové kosti je 5 trnů, na zadním okraji skřelí jsou 2 trny. V postranní čáře je 26-30 drobných ktenoidních šupin. Hřbetní ploutev s 11-13 tvrdými a 11-14 měkkými paprsky je jen mírně vykrojená. V ploutvi řitní jsou 3 paprsky tvrdé a 5 měkkých. V prsních ploutvích je 16-21 (většinou 19) paprsků, z nichž 2 horní a 8 dolních jsou kratší než ostatní, jsou nerozvětvené a volně vyčnívají. Břišní ploutve jsou jen o málo kratší než ploutve prsní. Ocasní ploutev je jen mírně zaoblená, téměř rovně zakončená. 24 obratlů, plynový měchýř vyvinut není.

Zbarvení: Hřbet je červený, boky růžové, břicho bělavé. Na trupu je 5-6 hnědých příčných pruhů, na hlavě a ploutvích je několik hnědočervených skvrn. Na konci hřbetní ploutve s tvrdými paprsky je často tmavá skvrna. Ústní a břišní dutina jsou modročerné (německý název Blaumaul).

Délka: Nejvýše 30 cm (Středozemní moře), až 46 cm (Atlantik).

Rozšíření: Atlantik, na západě od Nového Skotska po Venezuelu, na východě od Norska, Faerských ostrovů, Skotska a Irska po jižní Afriku. Středozemní moře. Poddruh H. d. lahillei se vyskytuje od Uruguaye po Argentinu. Na písčitém a tvrdém dně kontinentálních šelfů v hloubce až 960 m, obvykle mezi 100-500 m.

Způsob života: Ryba žijící v hejnu v hlubších vodách, proto je její biologie jen málo prozkoumána. Patří mezi ceněné ryby a přichází ve velkém množství na místní rybí trhy. Tře se v zimě. Droboučké, sotva 1 mm velké jikry kladou ryby v želatinových shlucích. Larvy žijí v planktonu.

Potrava: Bezobratlí, drobné ryby.

Mohlo by vás také zajímat

Okouník zlatavý