Slimule Vahlova

Slimule Vahlova

Lycodes vahli

Znaky: Úhořovité, směrem dozadu stále nižší tělo s velkou, neošupenou hlavou. Široká spodní ústa s masitými rty, v čelistech jsou drobné kýlovité zuby. Velmi malé šupiny jsou hluboko zarostlé v kůži. Postranní čára je dobře viditelná. Hřbetní, ocasní a řitní ploutev splývají v souvislý ploutevní lem, hřbetní ploutev není v zadní části vykrojená. Břišní ploutve jsou značně zakrslé a lze je rozeznat jen jako drobné krátké přívěsky na hrdle.

Zbarvení: Velmi rozdílné podle místa výskytu. Hřbet většinou tmavě hnědý až olivově zelený, s tmavými rozmytými skvrnami a pruhy (i na hlavě). Uprostřed boků (hlavně v přední části těla) je podélná řada tmavých skvrn. Břišní strana je světle šedá až bílá a má stříbrný lesk. Hřbetní ploutev je tmavě příčně pruhovaná. Spodní část v oblasti ocasu a řitní ploutev mají růžový nádech. Rty a koutky úst jsou světlé. Na těle larev je 8-10 tmavých příčných pruhů, které, jak rybka roste, opět mizí.

Délka: Ve vodách v okolí Skandinávie zřídka přes 20 cm, u pobřeží Grónska nejvýše 40 cm.

Rozšíření: Severní Atlantik, na východě od jižní oblasti Barentsova moře až po severní Kattegat. Nad bahnitým dnem, zvláště v oblasti okraje severoatlantského šelfu, v hloubce 65-500 m (většinou 100-365 m) ve vodě o teplotě 0-3 stupně Celsia. Rod Lycodes je v severských mořích zastoupen větším počtem druhů, jejichž přesné určení je často velmi obtížné. Blízce příbuzný druh Lycen chelyssarsi se vyskytuje podél norského pobřeží v hloubce 150-600 m.

Způsob života: Ryba žijící při dně, která je pro mnoho užitkových ryb (platýsi, mořský mník aj.) důležitým zdrojem potravy. Tře se od července do října. V závislosti na velikosti klade samice na dno 30-90 jiker (o průměru 4,5 mm).

Potrava: Drobní živočichové mořského dna.

Mohlo by vás také zajímat

Slimule živorodá