Pyskoun skvrnitý

Pyskoun skvrnitý

Labrus bergylta

Znaky: Dlouhé, silné, okounům podobné tělo s velkou a vysokou hlavou a dlouhým rypcem. Silné masité rty (jméno!). Čelisti jsou vysunovatelné. Silné kuželovité zuby v obou čelistech v jedné řadě, patro bez zubů. Dolní požerákové kosti přeměněny v mohutné žvýkací desky. Okraj přední skřelové kosti je hladký, neozubený. V postranní čáře je 41-47 velkých cykloidních šupin. Postranní čára probíhá souběžně s linií hřbetu. Jedna dlouhá nepřerušovaná hřbetní ploutev má 18-21 tvrdých a 9-13 měkkých ploutevních paprsků. V ploutvi řitní jsou 3 tvrdé a 8-12 paprsků měkkých. Plynový měchýř je vyvinut (jako u všech pyskounovitých).

Zbarvení: Závisí na prostředí, stáří, pohlaví a „náladě“, ale jako u ostatních pyskounovitých neexistují žádné rozdíly mezi zbarvením obou pohlaví. Základní barva je většinou zelenavá nebo hnědavá, často i načervenalá, na každé šupině bývá často světlá skvrna. Mnohé ryby mají podél boků světlý podélný pruh. Na ploutvích jsou bílé skvrnky. Mladé ryby jsou často smaragdově zelené.

Délka: Nejvýše 60 cm.

Rozšíření: Severovýchodní Atlantik od Norska a severního Skotska až po severozápadní pobřeží Afriky. Azory, Madeira, Kanárské ostrovy. Západní část Středozemního moře (ale vzácně). Převážně nad kamenitým a skalnatým dnem, silně porostlým řasami, v hloubce 1-50 m (většinou 5-20 m).

Způsob života: Samotářské, jen za dne aktivní ryby, ukrývající se v noci ke spánku do dutin a škvír. Se staršími rybami se stále setkáváme v blízkosti jejich úkrytů v pobřežních skalách, zvláště začátkem podzimu. Na náhlý pokles teploty je však tento druh velmi citlivý. Tře se od května do července. Hnízdo staví samec (na dně).

Potrava: Drobní korýši, měkkýši.

Mohlo by vás také zajímat

Aratinga skvrnitý,  Varan skvrnitý,  Štítonoš skvrnitý,  Zdobenec skvrnitý,  Ovíječ skvrnitý,  Linsang skvrnitý,  Skunk skvrnitý,  Tchořík skvrnitý,  Pancéřníček skvrnitý,  Mlok skvrnitý