Štikozubec obecný

Štikozubec obecný

Merluccius merluccius

Znaky: Dlouhé štíhlé tělo s hlavou podobnou hlavě štiky. Široká ústa, mohutné ozubení s velkými předními zuby. Spodní čelist poněkud přesahuje horní, bez vousku na bradě. Postranní čára je téměř rovná. Dvě hřbetní ploutve, 1. je krátká s 9-10, 2. dlouhá se 37-40 ploutevními paprsky. Dlouhá řitní ploutev (tvarem, velikostí a postavením téměř zrcadlově obrácená 2. ploutev hřbetní) má 36-40 paprsků. Dlouhé prsní ploutve dosahují až k základně ploutve řitní. Břišní ploutve jsou na hrdle. Zbarvení: Hřbet je hnědošedý až černošedý, často černě tečkovaný. Boky stříbřitě šedé. Břicho bělavé. Nepárové ploutve mají tmavý lem. Černá ústní a žaberní dutina.

Délka: Nejvýše 1 m (hmotnost přes 10 kg), ve Středozemním moři jen asi 35 cm.

Rozšíření: Severovýchodní Atlantik od Islandu a norských Lofot až po oblast severozápadní Afriky. Severní moře. Středozemní a Černé moře. V hloubkách 100-1000 m. Mělčí místa v oblasti svého rozšíření, např. v Severním moři, vyhledává jen v určitých ročních obdobích.

Způsob života: Za dne se štikozubci zdržují v hlubších vrstvách vody nebo při dně, naproti tomu v noci při lovu ryb, žijících v hejnech, vyplouvají až k hladině. Třou se od března (ve Středozemním moři) do srpna (v severních oblastech rozšíření). Známá trdliště jsou při okraji evropského šelfu jižně od Islandu a v moři u Francie a Iberského poloostrova. V souvislosti s trdlišti dochází ke tření v různé hloubce. Asi 1 mm velké jikry obsahují olejovou kapku, s jejíž pomocí se vznášejí ve vodě.

Potrava: Hlavně sledi, šproty, sardinky, sardele a makrely, mimoto i na širém moři žijící druhy hlavonožců.

Mohlo by vás také zajímat

Plochoještěr obecný,  Chameleon obecný,  Satyr obecný,  Bažant obecný,  Rejsek obecný,  Rorýs obecný,  Drvopleň obecný,  Tesařík obecný,  Smrtník obecný,  Chroust obecný