Světloun ostnatý

Oxynotus centrina

Světloun ostnatý

Oxynotus centrina

Znaky: Velmi krátké, silné a zavalité tělo (na průřezu trojhranné) se značně vysokým hřbetem a drsnou kůží. Po délce hřbetu se táhne mohutný kožní kýl, dva další podélné kýly podél boků od prsních ploutví k ploutvím břišním. Hlava je malá a zploštělá, oči velké, bez víček. Velká, oválná až půlměsíčitá spirákula jsou velmi těsně za očima. Pět velmi malých žaberních štěrbin je před prsní ploutví. Ústa jsou malá a jen málo zakřivená. Zuby horní čelisti (10) jsou drobné a špičaté, zuby čelisti dolní jsou větší, širší a velmi jemně pilovité. Dvě hřbetní ploutve s velice mohutnými, téměř zcela kůží pokrytými ostny. První trn je těsně za základnou první ploutve a je namířen dopředu, u 2. ploutve vyčnívá dozadu zahnutý trn před její základnou. Břišní ploutve leží pod druhou hřbetní ploutví. Prsní ploutve jsou zašpičatěné (asi 3/4 délky hlavy). Ocasní násadec je krátký, ocasní ploutev je poměrně malá. Řitní ploutev chybí. Postranní čára je dobře znatelná.

Zbarvení: V souvislosti s prostředím hnědavé, tmavošedé nebo červenavé s tmavými skvrnami. Břišní strana je světlejší, oči zelenavé.

Délka: Nejvýše 1,50 m (ve Středozemním moři 60 až 80 cm).

Rozšíření: Východní Atlantik od anglického pobřeží po Angolu, Středozemní moře. Žije při písčitém nebo bahnitém dně v hloubce od 50 do 500 m.

Způsob života: O tomto žraloku, rozšířeném velmi řídce v uvedených mořích se předpokládá, že tráví většinu času vleže na dně. Teprve se soumrakem vyplouvá za potravou. Je živorodý (ovoviviparní), k oplozeni dochází v lednu k porodu mláďat o 3 měsíce později.

Potrava: Nejrůznější zvířena dna.

Příbuzní: Q. paradoxus se vyskytuje od severozápadního Skotska po Maroko v hlubinách 350-600 m. Je jednobarevně černošedý, špičky jeho hřbetních ploutví jsou vlajkovitě protažené a trn 1. hřbetní ploutve je obrácen směrem k ocasu.