Užovka pardálí

Užovka pardálí

Elaphe quatuorline

Znaky: Značně velká a silná užovka s podlouhlou, na horní straně hnědou hlavou. Od očí po ústní koutek se táhne tmavý proužek. Šupiny na hřbetě jsou kýlovité. Hřbetní strana je většinou jednotvárně žlutohnědá až hnědá se 4 černohnědými podélnými pruhy, které jsou v zadní části těla světlejší a v oblasti ocasu mizejí. Břicho je žlutavé, často tmavě tečkované. Mláďata jsou zbarvena nápadně: jejich základní barva je žlutavá až světle hnědá, kresbu na hřbetě a bocích tvoří velké, tmavohnědé až černohnědé skvrny a na hlavě je kontrastní světlá a tmavá kresba. Celková délka je většinou 150-160 cm, vzácně až 200 cm.

Rozšíření: Střední a jižní Itálie (včetně Sicílie) a izolované oblasti v severní Itálii. Vyskytuje se dále od Istrie přes jižní oblasti Balkánu po jihozápadní Asii.

Prostředí: Žije hlavně v poměrně vlhkých oblastech, např. ve světlých hájích s bohatým podrostem, na kamenitých zarostlých horských svazích a na slunných křovinatých světlinách obklopených lesy. Obývá však i zarostlé kamenité zídky uprostřed zemědělsky využívané krajiny.

Způsob života: Tato užovka je za teplého počasí aktivní hlavně za soumraku a v noci. Za dne se však vždy neskrývá v úkrytu, ale tráví často mnoho hodin v polostínu. Když se přiblíží člověk, opouští místo odpočinku jen váhavě nebo zde zůstává a vyčkává. Když ji vyplašíme, mizí velmi rychle v úkrytu. Je-li vážně ohrožena, hlasitě syčí, ale málokdy kousne. Užovka pardálí žije převážně na zemi. Je to poměrně pomalý had, dovede ale vyšplhat velmi obratně vysoko do křoví a šplhá i do stromů. Po delší době zimního klidu se v březnu nebo dubnu páří, zdá se však, že je schopna páření i v jiných měsících. Samice klade asi 10-16 vajíček do poměrně vlhkých úkrytů. Za příznivých teplot se 25-30 cm dlouhá mláďata z vajec líhnou zhruba po 55-60 dnech. V prvních měsících se živí hlavně ještěrkami, požírají ale i mladé myšky.

Potrava: Užovka pardálí loví všechny drobné savce, ale i ptáky, jimž též loupí vajíčka a mláďata.

Všeobecně: Drobnou kořist polyká většinou živou, větší nebo bránící se uchvátí do tlamy, silně obtočí, a tím udusí. Když se kořist přestane hýbat, uvolní užovka sevření a vyhledává pomocí jazyka její hlavu. Když ji nalezne, začíná kořist hlavou napřed polykat. Napadne-li značně velkou kořist, může ji dusit i 10-15 minut. Poté vyhledává nasycený had slunné místo, kde se uvelebí, aby se vyhřál. V některých oblastech, hlavně turisticky dobře dostupných, je užovka pardálí velmi pronásledována, a proto velmi vzácná. Ohroženy jsou zvláště velké exempláře. Protože často dlouho vytrvává na místě, když se blíží člověk, a navíc je oblíbeným, skromným a zajímavým terarijním živočichem a bývá oblíbenou živou rekvizitou při procesích, je dnes místy už vzácná. K proměně skvrnitého zbarvení v pruhované dochází zhruba ve stáří 3 roků. Podle názoru některých odborníků existují však dva poddruhy: skvrnitý poddruh E. q. sauromates a pruhovaný poddruh E. q. quatuorlineata. V některých místech uprostřed velkého areálu může snad dosahovat užovka pardálí délky až přes 2,5 m. Ke kořisti takto velkých hadů pak patří i živočichové velikosti krysy.

Mohlo by vás také zajímat

Užovka levhartí,  Užovka proužkovaná, subsp. parietalis,  Užovka proužkovaná, subsp. sirtalis,  Užovka zelená,  Užovka červená,  Užovka pruhovaná západní,  Užovka druhu Thamnophis sauritus,  Užovka býčí,  Užovka páskovaná,  Užovka chřestýší