Šírohlavec ještěrčí

Šírohlavec ještěrčí

Malpolon monspessula

Znaky: Velká a silná užovka s temenem hlavy uprostřed proláklým, předsunutou horní čelistí a nápadně velkýma očima. V očích je okrouhlá zornice. Hlava je jednobarevná nebo světle a tmavě skvrnitá či proužkovaná. Horní strana těla je obvykle jednobarevně žlutá, světle šedá, šedohnědá nebo černavá, často posetá drobnými světlými a tmavými skvrnami. Břicho je krémově žluté až žlutošedé, často tmavě skvrnité. Celková délka je 170, zřídka až 200 cm.

Rozšíření: Pyrenejský poloostrov, jižní část Francie při Středozemním moři a severní Itálie. Je rozšířen též od Istrie přes jižní část Balkánu až po jihozápadní Asii a severní Afriku.

Prostředí: Především otevřená suchá krajina v nížině a v pahorkatině. Vyskytuje se však často i vysoko v horách a lze jej nalézt i v nadmořské výšce 2000 m. Tento druh obývá často intenzívně osluněná kamenitá místa zarostlá vegetací uprostřed zemědělsky využívaných ploch, hojný je i na skalnatých křovinatých horských svazích a na kopcích s hromadami kamení. Vyskytuje se však i když vzácněji ve vlhkých oblastech, např. při okrajích vod, obklopených křovinami a stromy s četnými úkryty.

Způsob života: Na jaře opouští šírohlavec zimoviště velmi časně a vystavuje se pak po mnoho hodin slunečním paprskům. Tato pozoruhodně rychlá a hbitá užovka je velice plachá a když ji vyrušíme, bleskurychle prchá, pak se však často zastaví, zdvihne hlavu a rozhlíží se. Je-li napadena, hlasitě syčí a energicky kouše. Páří se v dubnu nebo v květnu. V červnu samice pečlivě zahrabává na vlhkém místě 8-18 vajec, po jejich nakladení má zvýšené nároky na množství potravy.

Potrava: Ještěrky, hadi, hlodavci a ptáci. Šírohlavec je velký lovec, který sleduje kořist a zakousne se jí do kterékoli části těla. Má účinný jed a funkční jedové zuby, ale kořist přemáhá tím, že se do ní zakousne a pevně ji obtočí přední částí těla. Jedové zuby šírohlavce jsou umístěny v zadní části tlamy a působí až tehdy, když už had kořist posunul čelistmi tak daleko, že ji může jedovými zuby ochromit. Jed slouží především k tomu, aby připravil kořist k trávení, a tím usnadnil práci žaludku.

Všeobecně: Jedové zuby těchto užovek (Opistoglypha) jsou rýhované. To znamená, že jed stéká z jedové žlázy po zubu rýhou. Pro člověka není tato užovka, jejíž jed je velmi silný, nijak zvlášť nebezpečná. Jen v případě, kdy se jí podaří zakousnout se dosti hluboko, může dojít k vniknutí jedu do rány. Velice rychle působí jed šírohlavce na hady a ještěrky, které ochromuje velmi brzy. Velký šírohlavec je schopen pozřít značné množství kořisti. Má-li možnost, sežere několik dospělých ještěrek zelených v několika minutách. Přitom nevyčká na působení jedu, ale polyká mrskající se kořist živou. Zajímavým příkladem žravosti tohoto hada je nález 4,5 cm dlouhé suchozemské želvy v žaludku 140 cm dlouhého šírohlavce. K nepřátelům této velké užovky patří zvláště orlík krátkoprstý. Zimoviště, hluboké skalní štěrbiny a dutiny v zemi, kam už mráz nepronikne, vyhledává šírohlavec od konce října do začátku března.