Blavor žlutý

Ophisaurus apodus

Blavor žlutý

Ophisaurus apodus

Znaky: Velký a silný beznohý ještěr s hadovitým tělem, velkou hlavou, zašpičatělým čenichem, s nápadnými sluchovými otvory a vyvinutýma uzavíratelnýma očima s kruhovou zornicí. Tělo kryjí silné šupiny a po obou jeho stranách je zřetelná rýha, probíhající od konce hlavy až po kloaku. Dlouhý ocas přecházející neznatelně v trup a zakončený špičkou může blavor v případě nutnosti odlomit. Na jeho místě pak nevznikne nová špička, končí oble. Zbarvení hřbetu blavora je světle hnědé až kaštanově hnědé, hlava je podstatně světlejší než tělo. Břicho je nažloutlé. Celková délka blavora je asi 125 cm, největší nalezený exemplář byl 144 cm dlouhý.

Rozšíření: Na severu od Istrie přes balkánské země (i na některých jadranských, Jónských a Egejských ostrovech), Krym, Kavkaz a Malá Asie až po jihozápadní a Střední Asii.

Prostředí: Suché až poměrně vlhké intenzívně prosluněné kraje s roztroušenou bujnou vegetací. Rád obývá kamenité svahy s četnými úkryty, makchii, hromady kamení uprostřed lesů, zemědělské oblasti a často i smetiště v blízkosti lidských sídel. Tento druh žije jak v příbřežních oblastech, tak v pahorkatině a v horách do nadmořské výšky asi 2400 m.

Způsob života: Blavor je aktivní po celý den. Za slunečného horkého počasí opouští úkryt časně ráno a vydatně se sluní. Potom se pomalu plazí a prohledává okolí. Během horkého denního období odpočívá v úkrytu nebo se zdržuje ve stínu. Období zimního klidu trvá od října až listopadu do března či do dubna. Krátce nato se páří, vlastní páření bylo však možno pozorovat jen zřídka. Ze 6-10 vajec, nakladených v úkrytu, se asi po 45 dnech líhnou mladí blavoři. Jsou na hlavě i na těle nápadně tmavě příčně skvrniti. Blavory loví větší savci jako lišky, zvláště však draví ptáci. Mláďata loví i ježci a hadi. Značné ztráty způsobí však i lidé, kteří blavory považují za hady a ubíjejí je. Na silnicích, přes něž se blavoři pomalu plazí, je motoristé často přejedou nejen bezděčně, ale i úmyslně.

Potrava: Hlavní součástí potravy blavorů jsou hlemýždi a plži, dále i velký hmyz, ještěrky a myši. Díky velice silným čelistem rozmačká blavor i velké hlemýždě zahradní. Popadne je za měkkou část těla a rozdrtí jejich ulitu. Kořist vyhledává během pomalého slídění, jež často na delší dobu přeruší a pozoruje okolí. Ke kořisti se blíží opatrně až na několik centimetrů, pak otevře ústa a rychle ji shora chňapne. Bránící se živočichy (např. myš) omráčí blavor tím, že se začne rychle otáčet okolo své vlastní podélné osy.

Všeobecně: Obecně je blavor považován za velmi plachého živočicha. Tak tomu ovšem vždy není. Často zůstává na místě tak dlouho, že se jej můžeme opatrně dotknout. Když jej vyplašíme, hlučně prchá, pokud možno po svahu. Přitom rychle vyrazí a často padá přes terénní překážky. Během svlékání pokožky, které se děje několikrát v roce, se kůže shrnuje do prsténce a stahuje dozadu. Nápadně pestře zbarvené mladé blavory vídáme v přírodě jen velmi zřídka. Ve stáří asi 3 roků získávají zbarvení dospělých blavorů.