Ještěrka miloská

Ještěrka miloská

Podarcis milensis

Znaky: Robustní malá ještěrka s poměrně nízkou širokou hlavou a středně dlouhým ocasem. Tmavě hnědý hřbet samečků může být bez skvrn, může mít uprostřed slabý střední proužek nebo je poset malými tmavými skvrnami. Líce, hrdlo a boky jsou černé s nápadnými různě velkými modrými, zelenými, žlutavými či bílými kruhovitými skvrnami. Břicho je černavě skvrnité. Střední část hřbetu samic je tmavě hnědá a bývá tmavě skvrnitá, zpravidla ji po stranách ohraničují světlé podélné pruhy. Krk a boky jsou tmavé se světlými kruhovými skvrnami. Celková délka je 200 mm.

Rozšíření: Milos a přilehlé ostrovy, západní Kyklády.

Prostředí: Je hojná v blízkosti lidských sídel na kamenité půdě, na skálách, a zvláště na kamenných zídkách podél cest.

Způsob života: Mimo dobu rozmnožování je tato ještěrka mírumilovná a žije často pohromadě ve velkém množství. V době páření jsou však samci bojovní. Když se setkají, často se napadají a kousají. Protože slabší většinou brzy uteče, jsou vážnější zranění velmi řídká.

Potrava: Kobylky a sarančata, motýli, mouchy, brouci, sekáči, svinky, pavouci a housenky.

Všeobecně: Tato nepříliš plachá ještěrka patří – zvláště na zídkách podél cest, hlavně pak na zídkách z volně poskládaných kamenů-díky své pestrosti a hojnému výskytu k nejnápadnějším ještěrkám. Je často tak důvěřivá, že si téměř nevšímá kolemjdoucích lidí. Člověka, který se zastaví, však pozoruje velmi pozorně a nervózně. Většinou uprchne až tehdy, když se k ní příliš přiblíží.

Mohlo by vás také zajímat

Ještěrka dvoupruhá,  Ještěrka perlová,  Ještěrka dlouhoocasá,  Paještěrka pardálí,  Ještěrka živorodá,  Ještěrka zelená,  Ještěrka obecná,  Ještěrka zední,  Paještěrka červenavá,  Paještěrka stepní