Ještěrka iberská

Ještěrka iberská

Lacerta monticola

Znaky: Středně velká ještěrka s širokou a plochou hlavou, slabě zploštělým tělem a dlouhým ocasem. Její zbarvení a kresba jsou velmi rozmanité. Samečkové mají hřbetní stranu většinou zelenavou nebo zelenomodrou s nápadnými černými skvrnami. Boky jsou obvykle velmi tmavé a modře tečkované. Samečkům podobné samičky bývají též hnědavé a mají žluté břicho. Ocas mláďat je v prvních měsících života nápadně modrý. Celková délka je 210 mm.

Rozšíření: Španělsko a Portugalsko.

Prostředí: Žije hlavně ve skalnatém prostředí, např. na skalních srazech porostlých křovinami, na kamenitých místech či na téměř holých skalních stěnách. Žije hlavně v nadmořské výšce 1500-2000 m, vystupuje však až do 2900 m. V Galicii byla ale nalezena i těsně nad hladinou moře!

Způsob života: Tato ještěrka opouští své úkryty až v pozdním dopoledni. Pak se na výslunném místě sluní, aby její tělesná teplota dosáhla co nejdříve potřebné výše. Nato pobíhá a hledá potravu a mezitím se dále sluní.

Potrava: Brouci, mouchy, saranče, atd.

Všeobecně: Ještěrka iberská není ve svém prostředí vystavena jen extrémním rozdílům teploty ve dne a v noci, ale i delším, velmi chladným a deštivým obdobím. Takový nečas přečkávají ještěrky v úkrytech ve strnulém stavu podobném zimnímu spánku. Když je pak překvapíme, nejsou nebo téměř nejsou schopny se hýbat. Vzhledem k tomu, že jejich přezimování trvá tak dlouho, dochází k páření a kladení vajíček často až v červnu nebo v červenci.

Mohlo by vás také zajímat

Ještěrka dvoupruhá,  Ještěrka perlová,  Ještěrka dlouhoocasá,  Paještěrka pardálí,  Ještěrka živorodá,  Ještěrka zelená,  Ještěrka obecná,  Ještěrka zední,  Zmije iberská,  Ropuška iberská