Ještěrka mosorská

Ještěrka mosorská

Lacerta mosorensis

Znaky: Nápadně štíhlá dlouhonohá ještěrka s velice plochou a v oblasti lící širokou hlavou, poměrně špičatým čenichem a velmi dlouhým, do úzké špičky vybíhajícím ocáskem. Hlava, trup, končetiny a ocas jsou nahoře olivové, šedohnědé nebo hnědé. Po celé hřbetní straně těla jsou stejnoměrně rozmístěné čer né skvrny. Spodní strana je světle až tmavě žlutá, zřídka i oranžová, beze skvrn, při okraji ohraničená ultramarínově modrými štítky. Samci jsou mohutnější, mají větší hlavu, namodralé hrdlo a silnější kořen ocasu. Břicho samiček je někdy olověně šedé. Mláďata nejsou nijak nápadně zbarvená. Celková délka této ještěrky je 150-200 mm, zřídka až 220 mm.

Rozšíření: Žije místy v navzájem vzdálených horských oblastech v Chorvatsku Dalmácii a Černé Hoře. Vyskytuje se v nadmořské výšce 600-1400 m, místy vystupuje i výše do hor.

Prostředí: Ještěrka mosorská je rozšířena zvláště v pobřežním horském krasu ve středomořské oblasti, např. v horských masívech Mosor a Biokovo. Místy proniká i daleko do vnitrozemí, např. u Gacka (70 km) a v oblasti Durmitoru (90 km).

Způsob života: Chováním se podobá druhu L. oxycephala, zpravidla však je plašší, protože opouští zimoviště až v dubnu či květnu, také se později páří. Její biologie rozmnožování je takřka neznámá a o tom, čím se živí, víme jen, že špičatým čenichem vytahuje hmyz ze skalních štěrbin Ještěrka mosorská je nejvzácnější evropskou ještěrkou. Lze předpokládat, že je ohrožena vyhynutím.

Mohlo by vás také zajímat

Ještěrka dvoupruhá,  Ještěrka perlová,  Ještěrka dlouhoocasá,  Paještěrka pardálí,  Ještěrka živorodá,  Ještěrka zelená,  Ještěrka obecná,  Ještěrka zední,  Paještěrka červenavá,  Paještěrka stepní