Ještěrka luční

Ještěrka luční

Lacerta praticola

Znaky: Drobná ještěrka s krátkýma nohama a malou hlavou, dlouhým trupem a středně dlouhým ocasem. Její zbarvení je velmi typické. Hřbetní strana těla od týlu až po ocas je šedá, hnědá až červenohnědá. Uprostřed hřbetu je výrazný, většinou světle až tmavě hnědý nebo i červenohnědý podélný pruh, po jehož stranách jsou drobné skvrnky, který se pravidelně táhne dál až na ocas. Po stranách těla je tmavohnědý pruh, který začíná v oblasti sluchového otvoru a je od břicha ohraničen bělavým, žlutým nebo světle hnědým úzkým proužkem. Spodní strana hlavy a hrdlo jsou bělavé, břicho a spodní strana ocasu bíložluté, žluté nebo světle zelené. Celková délka této ještěrky je nejvýše 150 až 160 mm.

Rozšíření: V Evropě žije v Srbsku, v Rumunsku, Bulharsku, v evropské části Turecka a na severním Kavkazu.

Prostředí: Obývá podobné biotopy jako ještěrka živorodá. Vyskytuje se především ve vlhkých zalesněných oblastech, na okrajích lesů a při křovinatých okrajích cest. V Evropě obvykle žije v nadmořské výšce pod 600 m.

Způsob života: Žije převážně na zemi, není příliš plachá a místy se vyskytuje ve velkém množství. Vyhýbá se intenzívně osluněným místům, a proto je aktivní hlavně ráno a později odpoledne. Není tak mrštná jako ostatní ještěrky, přesto ale dovede dobře šplhat. Zimní úkryty, kde setrvává od října do března či dubna, opouštějí nejdříve samci. Páření probíhá v květnu, pak klade samička 4-6 vajíček, z nichž se po 45-50 dnech líhnou mláďata. Významným nepřítelem tohoto druhu je užovka hladká.

Potrava: Sarančata, kobylky, mouchy a pavouci.

Mohlo by vás také zajímat

Ještěrka dvoupruhá,  Ještěrka perlová,  Ještěrka dlouhoocasá,  Paještěrka pardálí,  Ještěrka živorodá,  Ještěrka zelená,  Ještěrka obecná,  Ještěrka zední,  Křižák luční,  Konipas luční