Ještěrka Bedriagova

Ještěrka Bedriagova

Archaeolacerta bedriagae

Znaky: Velká a mohutná, rozmanitě zbarvená ještěrka s dlouhou, v oblasti spánků širokou
a k čenichu se zžující hlavou, silným vrásčitým krkem, shora zploštělým tělem a dlouhým, na kořeni silným ocasem. Její hřbet je většinou slabě zelený, olivový nebo i světle hnědý až měděně zbarvený se skvrnami a pruhy, často tvořícími síťovitý vzorek. Ten může též splývat, takže celý hřbet je tmavý. Břišní strana má jinou barvu - kolísá od bílé přes žlutou, zelenavou a oranžovou až po červenou. Celková délka 280 mm.

Rozšíření: Korsika, Sardinie a přilehlé malé ostrovy.

Prostředí: Žije v nepřístupných horských oblastech. Na Korsice (s výjimkou jižní nížiny) žije na horách, kde se vyskytuje zřídka pod 1500 m n.m., v nadmořské výšce 1000 m je hojná a dosahuje výšky 2700 metrů nad mořem. Na Sardinii žije tento druh také převážně v horách, vyskytuje se zde ale i v polohách pod 300 m n.m. a jako poddruh L. b. ferrerae žije i na pobřežních skálách. Jejím domovem jsou spoře zarostlé zvětralé a rozpukané skalní stěny a na vhodných místech je velmi hojná. Žije i ve vlhkém kraji s bujnou vegetací. Vyhýbá se v bezprostřední blízkosti vody a dešti.

Způsob života: Tato ještěrka není příliš plachá a když se objeví člověk, opouští místo, kde odpočívá, často jen váhavě. Odobí zimního klidu může trvat v extrémních polohách až 7 měsíců.

Potrava: Sarančata a kobylky, cvrčci, brouci, pavouci, svinky, sekáči i drobné plody.

Mohlo by vás také zajímat

Ještěrka dvoupruhá,  Ještěrka perlová,  Ještěrka dlouhoocasá,  Paještěrka pardálí,  Ještěrka živorodá,  Ještěrka zelená,  Ještěrka obecná,  Ještěrka zední,  Paještěrka červenavá,  Paještěrka stepní