Ještěrkovec Fitzingerův

Ještěrkovec Fitzingerův

Algyroides fitzingern

Znaky: Velmi drobná a štíhlá ještěrka s malou, shora zploštělou hlavou a dlouhým silným ocasem. Hřbet je jednobarevně šedý až šedohnědý, často i černavý. Bříško je oranžové, žlutavé, modravé nebo šedé. Hustě skvrnité hrdlo je bílé nebo šedé. Celková délka 120-130 mm.

Rozšíření: Korsika, Sardinie.

Prostředí: Je hojná při pobřeží vod na řídce porostlých místech mezi kameny a štěrkem v polostínu.

Způsob života: Ještěrka čilá hlavně dopoledne a odpoledne, vyhýbá se silně osluněným místům. Můžeme ji pozorovat zvláště v zarostlé krajině.

Potrava: Hmyz, pavouci, červi.

Ještěrkovec Fitzingerův patří do čeledi ještěrkovití (Lacertidae) – čeleď malých až středně velkých, štíhlých ještěrů s lámavým ocasem. V Česku žije pět druhů, ještěrka obecná, ještěrka zelená, ještěrka živorodá, ještěrka zední a ještěrka travní. Ještěrkovití mají ještěrovité tělo, dva páry dobře vyvinutých, pětiprstých končetin a dlouhý lámavý ocas. Hřbetní a břišní část těla pokrývají šupiny stejné velikosti, pod hrdlem je vytvořený límec z šupin, které jsou rovnoměrně uložené. Jazyk je plochý a rozeklaný, zuby jsou k čelisti napojeny z boku (pleurodontní zuby). Jsou aktivní převážně ve dne, dobře běhají po zemi, některé druhy dokáží šplhat. Bývají vejcorodí, vajíčka s kožovitou skořápkou kladou do děr v zemi. Živí se hlavně hmyzem, výjimku tvoří meroles lopatonosý (Meroles anchietae), který pojídá semena.

Gekoni se zřejmě vyvinuli v období rané křídy (zhruba před 140–120 miliony let) a již v období počínající svrchní křídy (asi před 99 miliony let) vykazovali někteří jejich zástupci velmi moderní adaptace, související s lezením po stromech.

Mohlo by vás také zajímat

Ještěrkovec širokoocasý,  Ještěrkovec žlutohrdlý,  Ještěrkovec Fitzingerův,  Ještěrkovec španělský,  Ještěrkovec štíhlý,  Ještěrkovec španělský,  Ještěrkovec štíhlý,  Ještěrkovec alžírský,  Ještěrkovec iberský