Gekon egejský

Gekon egejský

Cyrtodactylus kotschyi

Znaky: Štíhlý gekon s širokou a plochou hlavou a krátkýma nohama. V jemnozrnné kůži na hřbetě je 8-14 řad výrazně hrbolkatých šupin. Na horní straně ocasu jsou velké trnité šupiny. Ve velkých očích je svislá zornice, bubínek je dobře znatelný. Na prstech a drápcích nejsou lamely, články prstů jsou zakřivené. Horní strana těla je matně žlutavá až šedohnědá s tmavými, světle zakončenými trojúhelníkovitými příčnými pruhy. Břicho je bělavé až žluté. Celková délka je 100 mm, zřídka až 135 mm.

Rozšíření: Jihovýchodní Itálie, jižní a východní Balkán včetně ostrovů, Krym a západní Asie.

Gekoni mají adhesivní polštářky na prstech, jimiž se pevně přidržují podkladu a rychle a lehce lezou po svislých stěnách a kmenech stromů. Mají srostlá oční víčka. Překrývá je průhledné okénko, tzv. brýle. Většina je aktivní v noci. Loví hmyz a pavouky. Jsou schopni vydávat hlasité zvuky. Využitím různých způsobů lokomoce (vlněním těla, "plácáním" končetinami po hladině apod.) dokážou po jistou dobu překonávat vodní plochy bez potopení pod hladinu. Při plachtění vzduchem dokážou gekoni upravovat orientaci svého těla díky pohybům ocasu.

Gekoni se zřejmě vyvinuli v období rané křídy (zhruba před 140–120 miliony let) a již v období počínající svrchní křídy (asi před 99 miliony let) vykazovali někteří jejich zástupci velmi moderní adaptace, související s lezením po stromech.

Mohlo by vás také zajímat

Gekon Steudnerův,  Pagekon řasnatý,  Gekon saharský,  Gekon širokoprstý,  Gekon východní,  Gekon madagaskarský,  Gekon žlutavý,  Gekon Bibronův,  Gekončík africký,  Gekon Kimhowellův