Kareta obrovská

Chelonia mydas

Kareta obrovská

Chelonia mydas

Znaky: Velká, až 140 cm dlouhá mořská želva s oválným a masívním karapaxem, po jehož obou stranách jsou jen 4 žeberní štítky. Na čenichu je pár předních štítků (jistý rozlišovací znak od karet). Krunýř je olivově hnědý, často tmavě mramorovaný. Želvy, které žijí na pobřežích tropických korálových ostrovů, mají na hřbetní straně krunýře oškrábaná místa. Šupiny na horní straně hlavy jsou světle orámované. Čenich je tupější než čenich pravých karet. Pozorujeme-li tuto želvu, když plave v moři, rozeznáme ji od stejně velké nebo větší kožatky podle toho, že na jejím horním štítu (karapaxu) nepozorujeme vystouplá žebra.

Rozšíření: Tropické a subtropické oblasti moří, při evropských pobřežích se vyskytuje jen výjimečně. Dříve se tento druh objevoval častěji, zvláště ve Středozemním moři, kde se na několika místech dosud rozmnožuje. Nástrahy, způsobené člověkem, její areál silně zmenšily a její stavy zdecimovaly až k vyhubení.

Prostředí: Mělké příbřežní vody s chaluhami a mořskými řasami. Vyplouvá však i na volné moře a často se navrací k rozmnožování z velikých vzdáleností.

Způsob života: Karety obrovské jsou líní plavci, pohybující se poměrně pomalu. Proplouvají mezi chaluhami a řasami při pobřeží a hledají zde potravu. K páření se shromažďují u břehů, kde později kladou vejce. Samci objímají samice a páry zůstávají po delší dobu takto v objetí nedaleko břehu. Večer vplouvají želvy do zátok nebo lagun s mangrovy, kde se pak pomalu plavou nebo volně vzplývají ve vodě. Aby se nadechly, vystrkují z vody hlavu s otevřenými ústy a přitom vydávají tlumené, daleko slyšitelné vzdechy. V noci putují samice na souš. Vyhledávají si na písčitých plážích vhodná místa, kde si pomocí veslovitých noh vyhrabávají asi metr hluboké jámy, kam kladou vejce. Vajíčka, velká jako tenisový míček, obaluje pružná blána. Když snůšku dokončí, zahrabává želva hnízdo s vejci opět pískem a uhladí je spodním štítem. Při návratu do vody musejí samice často odpočívat nebo čekat na příliv. Zanechávají za sebou v písku stopu podobnou stopám pásového vozidla, takže při troše zkušenosti není těžké najít je jich snůšku. Lidé i četná zvířata je po tisících vyhrabávali a dosud vyhrabávají a pojídají. Mladé želvičky, které se líhnou po dvou měsících, musejí při útěku do vody podniknout závod, který jen málokteré přežijí. Za dne je napadají rackové, volavky, místy i vrány a toulaví psi nebo zdivočelá prasata. V noci je ohrožují velcí krabi. Nebezpečí nekončí ani v moři, kde je hubí ryby. Proto je důležité tak obrovské množství potomstva. Mladé želvy plavou v moři po několik let, dokud nedosáhnou dostatečné velikosti, aby se mohly samy rozmnožovat.

Potrava: Mladé želvy se živí nejrůznějšími drobnými mořskými živočichy. Jsou převážně, zpočátku výhradně masožravé. Jak stárnou a rostou, roste v jejich jídelníčku podíl rostlinné potravy, zvláště chaluh a řas.

Všeobecně: Chrupavčitá tkáň mezi kostěnými deskami pancíře těchto želv je základní surovinou pro přípravu „želví polévky". S tím, dále i se sběrem želvích vajec souvisí rychlý pokles stavu karet obrovských.