Skokan volský

Skokan volský

Rana catesbeiana

Znaky: Veliký a mohutný skokan s širokou masívní hlavou. Samečkové dorůstají délky až přes 15 cm, největší samičky mohou dosáhnout délky těla 20 cm a jejich zadní nohy jsou až 25 cm dlouhé. Takové exempláře váží až 600 g. Na rozdíl od menších skokanů zelených, s nimiž snad Ize zaměnit mladé skokany volské, nemá skokan volský na hřbetě žláznaté lišty. Od zadního konce očí mu však probíhá okolo velikého bubínku až k základně předních noh nápadná kožní lišta. Samičky mají bubínek velký jako oko, bubínek samečků je ještě větší. Samečkové mají vnitřní zvukové rezonátory, které nápadně nadýmají jejich hrdlo. Na nohách jsou mezi dlouhými prsty velké plovací blány, dosahující až ke špičce 4. prstu, který daleko přečnívá prsty ostatní. Hřbetní strana těla je většinou olivově zelená až olivově hnědá. Mohou na ní být větší tmavé plochy nebo skvrny. Zadní nohy jsou tmavě příčně pruhované. Na předních nohách nejsou skvrny tak výrazné. Hlava je světleji zelená, spodní strana bělavá a slabě tmavě mramorovaná. Hrdlo mívá žlutavé zbarvení.

Jeho podivné jméno se nevztahuje na velikost, ale na temné volání samců. Zní jako tlumené bučení hovězího dobytka a v Severní Americe je lidé rádi tlumočí jako ,,more rum", tj. „více rumu".

Rozšíření: Východní část Severní Ameriky. Byl vysazen na více míst v Evropě. Vyskytuje se ve velkém množství v italské Lombardii a v okolí Pavie a Mantovy. Tuto žábu chovají i v Lüneburské stepi (Lüneburger Heide) v Německu na žabích farmách pro žabí stehýnka.

Prostředí: Jezera a rybníky s rozlehlým pobřežním porostem, stará ramena, zátoky a klidné břehy pomalu tekoucích řek.

Způsob života: Skokan volský je vyslovený samotář, který se nesdružuje do skupin ani v době páření a neozývá se sborově. Do dálky se nesoucí tlumené bučení slouží jako akustické označení okrsku. Samce, kteří do okrsku vniknou, vlastník okrsku zahání. Bučení těchto skokanů je za teplých bezvětrných a klidných letních nocí slyšet na vzdálenost přes dva kilometry. Podobně jako skokan skřehotavý zdržuje se i skokan volský hlavně ve vodě nebo těsně při břehu. V nebezpečí skáče mohutným skokem do vody a pod hladinou prchá.

Nehledíme-li na to, že je skokan volský samotář hájící své území, probíhá u něj páření stejně jako u skokana zeleného. K rozmnožování je připraven, když teplota vody dosáhne asi 17 stupňů Celsia. Samičky kladou obrovské shluky vajíček, plovoucích na hladině. Jedna samice klade 10 000-20 000 vajíček, největší samice dokonce přes 25 000 vajíček. Průměr vajíčka je asi 1,5 mm a je rozděleno na tmavou horní a světlou dolní polovinu. Zhruba za týden po nakladení se líhnou pulci. V chladnějších oblastech dochází k pro měně v žáby až za 3 roky. Na jihu areálu rozšíření v Americe prodělávají pulci proměnu většinou už během léta.

Potrava: Hlavní část potravy tvoří sice hmyz, ale vzhledem ke své velikosti je skokan volský schopen lovit i menší obratlovce. Mezi ně patří čerstvě vyklubaná kachňata a mláďata jiných vodních ptáků, menší savci, mladé želvy, ryby a ve větší míře i žáby. Potravní nároky jsou velké.

Mohlo by vás také zajímat

Skokan zelený,  Skokan štíhlý,  Skokan skřehotavý,  Skokan hnědý,  Skokan ostronosý,  Skokan Latasteův,  Skokan řecký,  Skokan iberský,  Skokan krátkonohý (Lessonův)