Macarát jeskynní

Macarát jeskynní

Proteus anguinus

Znaky: Velký, nápadně bílý nebo růžový ocasatý obojživelník s dlouhou hlavou, očima překrytýma kůží, krvavě červenými vnějšími keříčkovitými žábrami a rovným, vpředu zaobleným čenichem. Jeho tělo je velmi dlouhé, úhořovité. Ocas je poměrně krátký, z boků zploštělý a s širokými kožními lemy. Končetiny jsou velmi slabé a krátké, na předních nohách jsou tři, na zadních dva prsty. Celková délka tohoto mloka je asi 250-300 mm, existují zprávy o větších macarátech.

Rozšíření: Od Istrie podél Jaderského pobřeží až po Černou Horu. Izolovaně žije i v severovýchodní Itálii.

Prostředí: Výhradně jen chladné vody podzemních jeskyní a jeskynních systémů.

Způsob života: Vysoce specializovaný macarát jeskynní obývá ve svém temném prostředí úseky klidné vody pomalu tekoucích potoků, podzemních jezer a malé, dočasně izolované podzemní tůňky. Pomalu se tu pohybuje po dně, buď pomocí slaboučkých nožek, nebo překonává větší vzdálenosti hadovitým pohybem ocasu. Může se pohybovat i plazením a zahrabává se v měkkém bahně. Přitom se živočich orientuje orgány, vnímajícími vodní proud, svou výbornou prostorovou pamětí a velmi vyvinutým čichem. Kromě období rozmnožování je společenský a věrný stanovišti. Ukrývá se s oblibou ve společných úkrytech, kde živočichové odpočívají navzájem propleteni. V době rozmnožování si samci okupují malé okrsky, jež hájí proti ostatním samcům. Po oplození, které probíhá stejně jako u čolků, lepí samice vajíčka, která po nakladení silně bobtnají, na spodní stranu kamene a střeží je, dokud se nevylíhnou mláďata. Ta jsou zpočátku dlouhá asi 2 cm, slabě pigmentovaná a mají ještě vidoucí oči. Za určitých okolností rodí macarát živá mláďata.

Potrava: Drobní korýši a červi. Kořist vyhledávají macaráti čichem.

Všeobecně: Značně rozšířený názor, že macarát nepřežije vyšší teploty, je stejně nesprávný jako domněnka, že na světle v krátké době hyne. Macaráti byli chování v laboratorních podmínkách při teplotě okolo bodu mrazu i při teplotě okolo +30 stupňů Celsia, aniž by jim to uškodilo. Jsou-li chování při denním světle nebo vystaveni přímo slunečnímu světlu, chovají se sice zpočátku značně neklidně, pokoušejí se opustit vodu a po určitou dobu bezcílně plavou. Po krátké době se však uklidní a nakonec se chovají stejně jako v temném okolí. Ve světlém prostředí často ztrácejí své světlé zbarvení, tmavnou do šedohnědá nebo dokonce zčernají. Jsou-li pak přeneseni znovu do tmy, jejich zbarvení po určité době opět zesvětlí. Přestože dýchají žábrami a kůží, vynořují se macaráti v pravidelných intervalech k hladině, aby se nadechli. Lijáky opakovaně vyplavily macaráty z jejich temného prostředí na zemský povrch. Neodborníci často zaměňují macaráta s axolotlem, žijícím v Mexiku. S ním má však macarát společné jen zbarvení a krvavě červené žábry. Nejbližšími příbuznými macaráta jsou žábronoši rodu Necturus. Žijí v jihovýchodní Kanadě a na východě USA v řekách na zemském povrchu. Žábronoši mají sice stejně jako macaráti velmi dlouhé tělo a po celý život vnější žábry, jsou však hnědaví. Macaráti byli opakovaně vysazováni do jiných podzemních jeskyní, ale bez úspěchu. Podle starých zpráv byli macarát dříve mnohem hojnější než dnes. Po dlouhou dobu je v jeskyních lovili průvodci, předváděli je návštěvníkům a prodávali zájemcům. Macarát byl a dosud stále je skutečnou atrakcí v jeskynním systému Postojna, kde je však přesto, že je přísně chráněn, dnes už velmi vzácný. Biologie rozmnožování macarátů byla studována v laboratořích.