Mločík sardinský

Mločík sardinský

Hydromantes genei

Znaky: Středně velký mlok s hladkou kůží a poměrně krátkým ocáskem, s hlavou výrazně oddělenou od krku, vystouplýma očima a kožními blanami mezi krátkými prsty. Hřbetní strana má základní barvu žlutavou, olivově zelenou až tmavě hnědou, světle či tmavě skvrnitou. Břicho je žlutavé až světle růžové, často též jemně tmavě skvrnité. Celková délka až 140 mm.

Rozšíření: Jižní a jihovýchodní Sardinie.

Prostředí: Mločík sardinský obývá především vnitřek malých a velkých jeskyní v pahorkatině a v horách do nadmořské výšky 1000 m. Žije však í volně pod kmeny stromů, kameny a ve skalních štěrbinách. Pro život potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost (přes 85 %) a nízké teploty (dává přednost teplotě 11-12,5 stupňů Celsia). Vyhýbá se místům trvale mokrým.

Způsob života: Výborně šplhá a vyskytuje se v jeskyních i ve stále temných místech. Při páření vylézá sameček nejdříve na samičku a obejme ji předníma nožkama, přičemž oba partneři hadovitě pohybují ocásky. Pak sameček uvolní své objetí, odebere se od partnerky a odloží svůj spermatofor, který pak zůstane na kloace samičky, jež ho sleduje. Několik málo vajíček klade pak samička na souši a pečuje o ně až do vylíhnutí, k němuž dochází asi po 12 měsících. Vylíhlá mláďata se podobají dospělým mločíkům.

Potrava: Loví kořist, jako jsou drobní pavouci, svinky. červi atd., přímým výpadem nebo vymrštitelným lepivým jazykem.

Mohlo by vás také zajímat

Mločík sibiřský,  Mločík brejlový,  Čolek sardinský,  Mločík italský